Středa 27. února 1884

Středa 27. února 1884 Celý den před a po návštěvě těchto dam trávím vzdycháním a pláčem. Další den v plamenech.
A Dina, ve svém plazení se před maréchálou, zvolá, že to ona — maréchála — mi dala nápad na obraz s klucemi.
Přiznávám, že jsem zůstala jako omráčená...
Tihle lidé mě zabijí — tři měsíce nedělám nic; tato Claire je nebeský trest — myslím, že přijde pozítří, a nevědouc, jak ji odbýt, liju slzy. Co chcete, abych řekla, aby mě nechala na pokoji. Přijala jsem ji jako přítelkyni — má volný přístup, obvyklé záminky...
V těchto úvahách by si člověk přál smrt těch lidí, aby ho nechali na pokoji...
Ach, bída. Jsem z toho skutečně nemocná — hlava mi to dělá jako Ruy Blasovi, a záda a nohy.
Ta dívka tu pobíhá, povídá, rozesmívá Dinu.
Oh, utéci, utéci, utéci! Ale jaké potěšení může nalézat v tom, zůstávat tři a čtyři hodiny u mě? Milost! Co dělat!

Poznámky

Pozn. překl.: Ruy Blas (1838) — hra Victora Huga, v níž lokaje-hrdinu sužuje nemožná láska ke královně; Marie ji tu užívá prostě k vyjádření zmatené, palčivé sklíčenosti.