Neděle 27. ledna 1884

Jacques mi stojí modelem a já se s tím nemohu hnout — nevydrží stát. Ach, bída.
Carolus-Duran vystavil před čtyřmi lety portrét své matky — jen hlava. Stará žena v čepci z bílého kalikotu, stuhy uvázané pod bradou. Výraz domovnice z chudšího domu. Bastien jí měl dát čepec.
Jsem tedy na jeho úrovni před deseti lety, nebo ne? Ta otázka nemá cenu. Snad jsem na jeho úrovni — ale měl a má vlastnosti, které mi chybí. A pak — co něco umím, maluji jen děti, které nepózují, a sama nevím, co bych dokázala s dobrým klidným modelem.
Portrét paní Drouetové se mi zdál plochý a papírový. Ach, ne! Jsem bláhová — je to nádherné a já mu nesahám ani po kotníky. Už jen troufat si na srovnání je známkou šílenství... I kdyby jen proto, aby člověk zjistil, že se srovnávat nelze...
Ten portrét Jacquese je špatný... Příliš často na něm přemalovávám pozadí — v tom to je.
Ach!

Poznámky

Pozn. překl.: Carolus-Duran (1837–1917) — věhlasný francouzský portrétista, učitel Johna Singera Sargenta (1874–1878). ↩