❦
Sobota 19. ledna 1884
Villevieille a Claire jsou tu každý den, a začíná mě štvát, když vidím, jak mi berou štětce, mačkají tuby od barev nakřivo a narušují mé zvyky... Koneckonců... A tím spíše, že je špatné počasí, jsem nespokojená s pracíSamedi 19 janvier 1884 Villevieille et Claire sont là tous les jours, et ça commence à m’agacer de voir mes brosses employées, mes tubes de couleurs pressés de travers, mes habitudes contrariées... Enfin... Et d’autant plus que le temps est mauvais, que je suis mécontente de mon travail illisibles de mauvaise humeur, dans un énervement poussé à l’extrême... Ces dames m’agacent, leur gaieté toute naturelle pourtant me crispe; elles plaisantent ma mauvaise humeur de bonne amitié et moi je voudrais les jeter par la fenêtre furieuse contre ces étrangères, non pas étrangères de race, mais étrangères d’idées, d’esprit, de sentiment.
Villevieille je dost nevzdělaná, jako většina žen ze společnosti ostatně, a plná absurdních nápadů... A já! Já plná nápadů ve stylu Victora Huga... Všeobecné štěstí, filozofie, svoboda, umění, mravokárné poučování... Zkrátka, bylo by to na dlouhé vyprávění, a tak jim o tom nic neříkám... Ani tady ne, k čemu by to bylo, jsem sklíčená.
Villevieille est assez ignorante comme la plupart des femmes du monde du reste., et pleine d’idées absurdes... Et moi ! moi pleine d’idées à la Victor Hugo... Bonheur universel, philosophie, liberté, arts, instruction moralisatrice... Enfin c’est trop long à dire et je ne leur en dis rien... Ici non plus, à quoi bon, je suis découragée.
Claire má teď chlapecké způsoby, když jsme si tak blízké — dělá vám studentské kousky; tu po vás hodí štětcem na prsty, až to bolí, a dnes odpoledne mě praštila knížkou do ramene. A pak si schovala hlavu: „Vraťte mi ji.“
Claire a des manières de garçon maintenant que nous sommes très intimes, elle vous fait des farces de collège, tantôt c’est une brosse qu’elle lance sur les doigts à faire mal et cet après-midi elle m’a donné un coup sur l’épaule avec un livre. Et puis en se cachant la tête: « rendez-le moi ».
To by se pak zvrhlo v pěstní souboj.
Cela dégénérerait en pugilat, alors.
A opravdu mě to zlobí, hloupou zlostí, stejně hloupou, jako je ten žert. Je zvláštní, jak člověk každý den a skoro u každého naráží na věci hloupé a pohoršující, jaké by mě samotnou nikdy nenapadlo udělat.
Et de fait ça me met en colère, d’une colère bête, comme est bête la plaisanterie. C’est drôle comme tous les jours et chez presque tout le monde on rencontre des choses sottes, choquantes, et que je n’aurais jamais idée de faire moi.
Nemohu vám ani říci, jak mě ta malá rozběsila, a nevím, jak ji zastavit — vážně se zlobit by bylo směšné a ponižující... Dnes večer v Italském divadle1 jsem docela pohledná... Byl tam Bojidar a pan de Rochefort (ne Henri),2 jenž byl právě jmenován tajemníkem velvyslanectví v Rio de Janeiru. Tento citlivý diplomat mi připomíná citlivého a dokonalého Gabriela Géryho.
Je ne peux pas vous dire combien cette petite m’a mise en colère et je ne sais comment l’arrêter, car se fâcher sérieusement serait ridicule et humiliant... Ce soir aux Italiens, je suis assez jolie... Il y avait Bojidar et M. de Rochefort (pas Henri) qu’on vient de nommer secrétaire d’ambassade à Rio de Janeiro. Ce sensible diplomate me rappelle le sensible et parfait Gabriel Géry.
Poznámky
Pozn. překl.: Théâtre des Italiens — pařížská opera pro italský repertoár. ↩
Pozn. překl.: Upřesnění, aby nebyl zaměněn s Henrim de Rochefort (1831–1913), proslulým radikálním novinářem a politikem. ↩