❦
Sobota 29. prosince 1883
Ó bída! Jsou černé dny… smutné, zoufalé, pošpiněné… Pošpiněné… Ti Engelhardtovi, ty noviny — co všechno kvůli tomu lidé říkají, věří, vymýšlejí…Samedi 29 décembre 1883 Ô misère ! Il y a des journées noires... tristes, désespérées, salies... Salies... Ces Engelhardt, ce journal, ce que cela fait dire, croire, inventer...
Ale já jsem nikdy nic nemorálního neudělala! A když si pomyslím — je to moje chyba.
Mais je n’ai jamais rien fait d’immoral ! Et quand je pense !! C’est ma faute.
Před několika lety ta má posedlost dávat se fotografovat v tisíci různých kostýmech… Moji mi to dovolili — neviděli v tom žádné zlo — Marie je rozkošná, kostýmuje se a obléká k pohledání, baví ji to, tak ať! Ti, kdo ty fotografie vidí, je pokládají za fotografie herečky… a sám fotograf si musel myslet podivné věci…
Il y a quelques années de cela cette rage que j’ai eu de me photographier en mille costumes différents... Les miens m’ont laissé faire... ils n’y voyaient aucun mal, Marie est ravissante, elle se costume et s’habille à ravir, ça l’amuse et allez donc ! Tous ceux qui voient ces photographies les prennent pour celles d’une actrice... et le photographe lui-même a dû penser de drôles de choses...
Dnes, při pohledu na tu, kde jsem v kostýmu Empire1, si Villevieille a Claire dělaly legraci.
Aujourd’hui en regardant celle où je suis en costume Empire Viilevieille et Claire ont plaisanté.
Linie příliš… sochařské — záhyby, které odhalují tvar — to se považuje za nepatřičné.
Les lignes par trop... sculpturales, des plis qui accusent la forme... on trouve ça inconvenant.
Ach! Přátelé — přijďte o vše, ale zachovejte zdání!
Oh ! mes amis perdez tout mais gardez les apparences !
Zkrátka mě tyhle nepatrné trampoty hluboce trápí. Teprve odnedávna vím, co se doopravdy sluší — a je to chyba mé rodiny.
Enfin ces infimes misères me rendent profondément malheureuse. Je ne sais que depuis peu ce qui est tout à fait convenable, et c’est la faute de ma famille.
Ach! To není valná útěcha… Když lidé mluví hlouposti, mají pravdu, a přitom se nekonečně mýlí… A tohle jsou věci opovržitelné, malicherné, nepatrné — nemám na nich vinu, a přece se nedají napravit. Ó bído.
Ah ! ce n’est guère une consolation... Si on dit des bêtises on a raison tout en ayant infiniment tort... Et voilà des choses méprisables, petites, infimes, dont je suis innocente et qui ne peuvent pas se rattraper. Ô misère.
Jsou smutné, zoufalé, černé dny. Zahrnují mě pomluvami…
Il y a des jours tristes, désespérés, noirs. On me couvre de calomnies...
A nic jsem neudělala ani sobě ani druhým. Claire a Villevieille pracují a já pláči, píšíc na druhém konci knihovny…
Et je n’ai rien fait ni à moi ni aux autres. Claire et Viilevieille travaillent et je pleure en écrivant à l’autre bout de la bibliothèque...
Cítím se poskvrněna; ale jsou věci… které je třeba znát, pravidla slušnosti… jistá… a přizpůsobit se jim… Jinak…
Je me sens souillée; mais il y a des choses... qu’il faut savoir, des convenances... Des... et s’y conformer... Autrement...
Každých čtrnáct dní máme sobotní večer v Italské opeře.2
Nous avons tous les quinze jours un samedi aux Italiens.
Soboty jsou vrchol elegance. Jdeme tam dnes večer — teta a já, Géry, Morgan a Rodolphe Julian. Jsem v černém, to je samozřejmé — velmi málo dekoltovaná — rozkošné šaty — učesána jako každá jiná — vlasy stočeny na temeni, ale nejsem v kráse. Jsou dny, kdy člověk vyzařuje jasnost — jiné, kdy je jako zhaslá lucerna — já jsem zhaslá. Přivádíme Juliana k nám na večeři. Měl jako já balzacovské vidiny v tom sále Italské opery. Je to rozkošné, elegantní, umělecké. Jen v lóžích prvního pořadí pět nebo šest malířek.
Les samedis sont le comble du chic. Nous y allons ce soir. Ma tante et moi, Géry, Morgan et Rodolphe Julian. Je suis en noir cela va sans dire, décolletée très peu, une robe charmante, coiffée comme tout le monde, les cheveux tordus sur le haut de la tête mais pas en beauté. Il y a des jours ou l’on dégage de la clarté, d’autres ou l’on est comme une lanterne éteinte, je suis éteinte. Nous ramenons Julian souper à la maison. Il avait comme moi des visions de Balzac dans cette salle des Italiens. C’est ravissant, élégant, artiste. Rien qu’aux premières loges cinq ou six peintres femmes.
Já, slečna de Pranuelos, la Darhas, de Luynes, markýza d’Hervey de Saint-Denis — a kdo ještě? Cabanel. Smetánka Paříže — a já nebyla v kráse ani ve svém živlu. Jindy. Dávali novou Verdiho operu — Simon Boccanegra3 — a připadalo mi nudné.
Moi, Mlle de Pranuelos, la Darhas, de Luynes, la marquise d’Hervey de Saint-Denis et encore qui ? Cabanel. La crème de Paris et je n’étais pas en beauté ni à mon aise. A une autre fois. On a chercher un nouvel opéra de Verdi, Simon Boccanegra et qui m’a paru ennuyeux.
Poznámky
Kostým Empire — oděv ve stylu prvního císařství (napoleonská éra, asi 1800–1815), pro nějž je příznačný vysoký pas, tenká látka a linie odhalující postavu. ↩
Pozn. překl.: „aux Italiens“ — Théâtre-Italien, pařížská společnost italské opery. ↩
Pozn. překl.: Simon Boccanegra — opera Giuseppe Verdiho (1857), přepracovaná pro milánskou Scalu roku 1881; přepracovaná verze byla v Paříži poprvé uvedena 27. listopadu 1883 (francouzský klavírní výtah, záznam Bibliothèques de Paris). ↩