Středa 21. listopadu 1883

Úporně se lopotím s obrazem — předělávám ruce, kousky — a proto se o tom přestávám zmiňovat… protože je to práce, čas, a pořád je to tentýž obraz. Někdo, kdo mě neviděl dva měsíce, se zeptá, co jsem udělala. Co mu mohu ukázat?
Velkou krajinu, Bojidara, náčrt a ženskou hlavu — to je vše — a v tom ve všem nic…
Naštěstí mám nápad…
A věřte mi, chcete-li, ale v některých chvílích se považuji za zamilovanou… Do jednoho velkého umělce. napříč stránkou Nu, ne.
Nu, ne! Pak tedy nevím, co to je.
Je to mrzutost, že nemaluji lépe než takto. Taková je pravda.