Neděle 18. listopadu 1883

Měla jsem tu koketérii nebo poblouzení ukázat se Gabrielovi v pracovním kroji pro plenér — přišel mě informovat o výletě, který byl chystán nedávno. V pět hodin jdeme na čaj k Safoňoffovi. Ten Safoňoff je komoří¹ a velmi bohatý — přisuzují mu ohromující neřesti… Má hezký palác umělecky zařízený domnělými uměleckými předměty a raritami, a elegantní dámy k němu chodí. Je velmi hloupý a posedlý elegancí — mluvím tedy přiměřeně — ukazuje mi samovar Petra Velikého a já mu oplácím portrétem Kateřiny věnovaným mým předkům. A apropos Nice… Nikdy nic otevřeně hanět — je to příliš naivní; jedna mimochodem pronesená poznámka demoluje mnohem lépe… Přijal nás na prahu svého paláce, který sluha v červených kalhotech spěchal otevřít dokořán; kytice pro každou z nás, vynikající čokoláda, pan Ekarque a pan Essaouloff — mladý petrohradský důstojník, který je teď v módě. Je to velmi přijatelný člověk, nosí paruku a honosí se tím, že zná všechny panovníky Evropy… přinejmenším z fotografií. On a ti dva [Začerněné slovo] nás doprovázejí až ke dveřím — a večeříme se Saint-Amandem a Bagnitským, které chci zasvětit do kultu jednoho mladého umělce, o němž jste možná slyšeli — jmenuje se Lefage nebo Lepage, no, Lepage. Ano — Bastien-Lepage, myslím.