❦
Sobota 3. listopadu 1883
Pan Eschmann (bývalý jezdec gardové jízdy1, osmapadesát nebo šedesát let, ženatý se slavnou francouzskou herečkou — jeho ženu neznáme) přichází představit dalšího Rusa jménem Safonoff, který nosí paruku a bydlí v Paříži v naději, že ho přidělí k velvyslanectví — velmi bohatý.Samedi 3 novembre 1883 M. Eschmann (un ancien chevalier-garde, cinquante-huit ou soixante ans, marié à une célèbre comédienne française, nous ne connaissons pas sa femme) vient présenter un autre Russe du nom de Safonoff qui porte une perruque, et qui habite Paris avec l’espoir de se faire attacher à l’ambassade, très riche.
Potom princezna Karageorgevitchová, která přichází skoro každý den hrát piket a večeřet. Mám jí dost, nudí mě.
Puis la princesse Karageorgevitch qui vient comme presque tous les jours jouer au piquet et dîner. J’en suis fatiguée, elle m’ennuie.
A konečně Gabriel Géry, přijíždí na dva měsíce z Konstantinopole… Je ještě vytáhlejší a ještě hubenější, ale přesto milý a stále s tím velmi něžným výrazem — předpokládám, že je mu tento výraz přirozený, ledaže bych v něm budila dobré city…
Et enfin Gabriel Géry, arrive de Constantinople pour deux mois... Il est devenu encore plus long et encore plus maigre, mais gentil tout de même et toujours l’air très tendre, je suppose que cet air lui est naturel à moins que je lui inspire de bons sentiments...
Jeho příjezd mě probouzí — to jsou tak šest měsíců nebo šest let, co jsem neviděla mladého muže… Je to oživující.
Son arrivée me réveille, voilà six mois ou six ans que je n’ai vu un jeune homme... C’est vivifiant.
Jsem obklopena zplesnivělými lidmi. Stará Engelhardtová a její syn, malý aztéček, třicetiletý, Tchernitská, Karageorgevitchové, pop… samá plíseň.
Je suis entourée de gens moisis. La vieille Engelhardt et son fils un petit aztèque, de trente ans, la Tchernitsky, les Karageorgevitch, le pope... de la moisissure.
Konečně Gabrielova návštěva probouzí mou náklonnost k panu Julesi Bastien-Lepageovi — to nedává smysl, ale tak to je. A celý večer se přistihnu, jak s truchlivostí a sklíčeností myslím na to, že mě nikdy nebude milovat. Říkám si to, aby to nebyla pravda… Člověk nakonec počítá schody, kroky, které udělá ve svém pokoji, počet přítomných osob — miluje mě, trošku, hodně, vášnivě a vůbec ne!2… Vše se spočítá, až po písmena nápisů, kousky chleba na stole — zkrátka posedlost.
Enfin la visite de Gabriel réveille ma tendresse pour M. Jules Bastien-Lepage; ça n’a pas le sens commun mais c’est comme ça. Et durant la soirée je me surprends à penser avec tristesse et découragement qu’il ne m’aimera jamais? Je me le dis pour que ce ne soit pas vrai... On en arrive à compter les marches de l’escalier, les pas que l’on fait dans sa chambre, le nombre de personnes présentes, il m’aime, un peu, beaucoup, passionnément et pas du tout !... Tout y passe, jusqu’aux lettres des enseignes, les morceaux de pain sur la table, enfin une monomanie.
A když vyjde: vášnivě, je radost, a když: vůbec ne — ruce padají v sklíčenosti. Ale vzdala jsem se toho — copak si na to nevzpomínám, jak jsem se vzdala? Ano… Ale chci se toho vzdát ještě jednou, abych… jako se liška vzdává hroznů.
Et lorsque c’est: passionnément on est ravie comme on laisse tomber ses bras de découragement lorsque c’est: pas du tout. Mais j’y ai renoncé, est-ce que je ne me rappelle plus, s’y avoir renoncé ? Si... Mais je tiens à y renoncer encore une fois pour... comme le renard renonce aux raisins.
Tím, že se toho vzdávám, já… Co?
En y renonçant je... Quoi ?
Chci si ještě jednou zopakovat, že mezi mnou a tím malým umělcem není nic společného — to jest, mezi ním a mnou… Je to jako u lidí, kteří se bojí o výsledek nějaké záležitosti a namlouvají si, že je nenávratně ztracena, aby se nemuseli bát nic horšího než příjemného překvapení… Nemožné mě rozčiluje. Je to jako kdybych si vzala do hlavy, že…
Je tiens à me répéter encore une fois qu’il n’y a rien de commun entre moi et ce petit artiste, c’est-à-dire entre lui et moi... C’est comme les gens inquiets sur le sort d’une affaire qui se persuadent qu’elle est perdue sans retour pour n’avoir plus à craindre qu’une surprise agréable... L’impossible m’enrage. C’est comme si je me mettais en tête que...
Jak jsem mohla dojít tak daleko v touze po tomto dobytí, že… A jak jsem se dostala k tomu, že o tom zde píši a přemýšlím?
Comment ai-je pu en arriver à désirer cette conquête au point de... Et comment en suis-je arrivée à en parler ici et à y penser ?
Krystalizace! Krystalizace.3
Cristallisations ! Cristallisations.
Ale koneckonců. Je to jako kdybych se najednou chtěla zalíbit… zalíbit komukoli, koho bych viděla čtyřikrát, kdo by byl zamilován jinde a žil na venkově.
Mais enfin. C’est comme si je me mettais à vouloir plaire à... à n’importe qui que j’aurais vu quatre fois et qui serait amoureux ailleurs et vivrait à la campagne.
Zná v Paříži padesát lidí, o nichž se stará stejně málo jako o mě, na niž nikdy nemyslí. Myslím já vůbec na pana de Morgana, pana de Montgomeryho, Alexise Karageorgevitche, na spoustu mladých mužů, které čas od času vidím v Paříži? A jistě žádný z těch ubohých ďáblů nezůstává v koutě krystalizovat a ptát se: ale proč koneckonců? Máma vypravuje, že se jí v hloubi duše přihodilo přemýšlet celé hodiny, proč se ta či ona věc jmenuje tak a ne jinak, a proč zapomenutý předmět není pojmenován, ale platí to naopak.
Il connaît à Paris cinquante personnes dont il s’occupe aussi peu que de moi à qui il ne pense jamais. Est-ce que je pense jamais à M. de Morgan, à M. de Montgomery, à Alexis Karageorgevitch, à un tas de jeunes gens que je vois de temps en temps à Paris. Et il est certain qu’aucun de ces pauvres diables ne restent à cristalliser dans un coin et à se demander mais enfin pourquoi ? Maman raconte que tout au fond il lui est arrivé de se demander pendant des heures pourquoi telle chose s’appelle ainsi et non pas autrement, et pourquoi l’objet oublié n’est pas nommé mais on est vice-versa.
Ó Jules Bastien, jsi ošklivý, jsi malý, jsi líný, jsi úskočný, jsi… A celkem vzato, já… dávám ti přednost před všemi.
ô Jules Bastien, tu es laid, tu es petit, tu es indolent, tu es sournois, tu es... Et en somme je... je te préfère à tous.
Poznámky
Pozn. překl.: „Chevalier-garde“ — příslušník ruského carského pluku jízdní gardy, jednoho z nejelitnějších jezdeckých útvarů. ↩
Pozn. překl.: „Il m’aime, un peu, beaucoup, passionnément, pas du tout“ — francouzská milostná věštba z trhání okvětních lístků, obdoba českého „má mě rád, nemá mě rád“. ↩
Marie užívá Stendhalova pojmu z díla O lásce (De l’Amour, 1822): „krystalizace“ je proces, jímž obraznost obaluje milovanou bytost smyšlenými dokonalostmi, podobně jako solné krystaly narůstají na větvičce v solných dolech. ↩