❦
na okraji · notes de lecture de Marie sur la page de titre du Livre 102
Úterý 16. října 1883
Revue des deux Mondes Vědomí, 15. října 1883Mardi 16 octobre 1883 Revue des deux Mondes Conscience 15 octobre 1883
Všechny psychické změny jsou spjaty s tělesnými pohyby a vyvolávají součinnost jistého počtu nervových center.
Tous les changements psychiques sont liés à des mouvements physiques et excitent le concours d’un certain nombre de centres nerveux.
Moderní psychologie uznává, že jsme společenstvím buněk… Každý akt vědomí předpokládá souhru buněk, která vyžaduje jistý čas, než nastane.
La psychologie moderne reconnaît que nous sommes une société de cellules... Tout acte de conscience implique un concert de cellules qui exige un certain temps pour se produire.
Život nevědomý.
La vie inconsciente.
Sféra já v okamžiku, kdy se zdá prázdná od citů, myšlenek, činů; promítněte do ní paprsek pozornosti a uvidíte atomy jako ve slunečním paprsku. Zvuky ukazují vjemy bez vnímání.
Sphère du moi au moment ou elle semble vide de sentiments de pensées d’actes, projetés rayon d’attention et vous verrez des atomes comme dans un rayon de soleil. Les bruits montrent les perceptions sans perception .
Hartmann přisuzuje nevědomí tisíc ctností: hluboký instinkt, neomylné myšlení, tím neomylnější, čím méně o sobě ví.
Hartmann attribue mille vertus à l’inconscient, instinct profond, pensée infaillible d’autant plus qu’elle s’ignore.
Bytost nic nečiní moudřeji, než když neví, co činí. „Cítit stále totéž znamená necítit.“ Pátrejte, je to nesmírné. Ano, protože člověk nevnímá žádný nový náraz… To je Hobbes.
L’être ne fait rien plus sagement que quand il ne sait ce qu’il fait. « Sentir toujours la même chose revient à ne pas sentir. » Fouillez, c’est immense. Oui pourqu’on ne perçoit pas de choc nouveau... C’est Hobbes.
Každý člověk jako já filozofické zásady zná, instinktivně je nachází sám, přirozeně.
Tout homme comme moi connaît les principes philosophiques, d’instinct, il les trouve seul naturellement.
Právě jsem náhodou přečetla pár stránek ze svého života z roku 1880. A připadám si nyní mnohem šťastnější. Je to až podivuhodné — ve srovnání i bez srovnání, nemám žádné starosti, jsem klidná. Ale tehdy! Plakala jsem každý den, trápila jsem se… Bylo proč… Teď to vše vidím z výšky, z velké výšky, naše situace je lepší; už se nikdy neobtěžuji rozprávět se svou rodinou, vyrvu z ní, co mohu a nechávám je při jejich malých lžích — tito lidé vědí, že mě už nepodvádějí. Ach! Ano, teď je mi dobře, a za to vzdávám Bohu díky.
Je viens de relire par hasard quelques pages de ma vie en 1880. Et je me trouve bien plus heureuse maintenant. C’est même étonnant, en comparaison et même sans comparaison, je n’ai aucun souci, je suis tranquille. Et alors ! Je pleurais tous les jours, je me tracassais... Il y avait de quoi... Maintenant je vois tout cela de plus haut, de très haut, notre situation est meilleure; je ne me donne plus jamais la peine de causer avec ma famille, je lui arrache ce que je peux et je laisse faire les petits mensonges, ces gens savent qu’ils ne me trompent plus. Oh ! oui je suis bien maintenant, et j’en rends grâce à Dieu.