Neděle 14. října 1883

Den zaneprázdnění. Odjezd do Jouy v sedm ráno. Procházky v lesích, retuše na Louisově portrétu, rozhovory, kroket atd. Meudonský les je okouzlující s tím sluncem, jež ho zlatí skrze mlhu.
Vracím se právě včas, abych se oblékla. Dnes večer je malá večeře.
Gaviniovi, Faleyeffovi a jejich Salms, matka Karađorđevičová, Saint-Amand.
Není to příliš zábavné — ale bavím se svým účesem. Místo rozcuchaných vlasů jsem nechala čelo zcela odkryté.
Mezi všemi těmi oděnými čely je to půvabnou novinkou. Vlasy stočeny na temeni a přirozeně nadýchané — a to nádherné čelo, jehož krásu a vznešenost jsem netušila — to mě zcela mění.
Nabývám dojemné bezprostřednosti; zdá se mi, že papežím nebo sestupuji z trůnu. To dodává chování jemnou mírnost, výraz klidu a síly... Ostatně to už nejsem já. A to čelo — vždy dosud skryté — je dětsky čisté; mám patnáct let. Bastien by mě takto miloval.
Dnešního večera — kde nikdo nebyl — jsem vyzařovala svěžestí — a kdybych potřebovala být hezká... Přesto věřím ze zkušenosti, že je člověk hezký, když chce — jde jen o to, nepospíchat při oblékání.
Mnoho klidu a vůle zářit. To hodně zmůže.
Otupuji si hlavu věštěním z karet, abych věděla, zda Basstyen...
A celý večer jsou karty příznivé — a zdá se mi, že se mezi tímto místem a Damvillers ustavuje sympatetické fluidum.
Ostatně ty karty... Paní Gaviniová hraje bézik se Salmsem, Gavini piket s princeznou — ostatní se nudili jak mohli — já jsem chodila od skupiny ke skupině a když jsem je viděla zabrané, hrála jsem pasians. Je to hloupé, je to podlé... Ale je-li člověk zaujat myšlenkou, neunikne tomu — a karty zvětšují, rozvíjejí, vytvářejí zaujatost.
Ty špinavé zvíře malíři — tušíš to aspoň? Nu — není se čím pyšnit. Musím mít jméno k mletí v tom nesmírném mlýně, jímž je má hlava — tvoje je tu teď — a to je vše — jdi, potomku... vzdáleném Johanky z Arku. Spi v pokoji a maluj pěkně zelené krajiny — ty i ten tvůj mladší bratr, ta kuchařka.
Amen.
Dnešní snoubenci nejsou zajímaví — ti dva tvorové nevzbuzují nic nikde — ona nebude šťastná... přesto pro ni doufám, že je tím, čím ji nazývají — totiž semenem Messaliny, jež již přineslo několik květů... A nebude to mít ukradené — neboť je to hráč — ví vše — a žení se... bez lásky.
Ať je paní Rattazziová požehná.

Poznámky

Pozn. překl.: Bastien-Lepage pocházel z Damvillers v Lotrinsku — stejného kraje jako Johanka z Arku. Marie také pohrdlivě naráží na jeho mladšího bratra Julia, jenž byl také malíř a s nímž je spojována historka o kuchařce.