Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 15. října 1883

Gavini mi včera řekl, že se na Salonu začíná vidět několik lidí — jdeme tam, maminka, Adeline, Gavini a já. Není tam nikdo.
Vždy se s Gavinim hádám na smrt — on se pokládá za znalce, kategoricky rozhoduje — ale pomalu přejímá mé hodnocení, jako by mu to přicházelo samo od sebe.
Claire mu našla tak trefnou podobu! Starý zubní kartáček. Je to příznačné. Jednou pronesl větu, kterou bych chtěla zarámovat: „Mé drahé dítě — nikdy vám nedám říkat excentrické věci o malování — mohla byste to opakovat před jinými — a to by nebylo dobré."
Moje jediná excentricita v malování je — ostatně — mé hluboké obdivování Bastien-Lepageho — a to nikdy zcela nevyslovuji před lidmi. U té příležitosti jsem starému Gavinimu udělila nepřímou, leč velmi výraznou lekci za slovo excentrický.
Protože nalézám Cabanela neslaným nemastným! Lze být eklektičtější — připouštím Bouguereaua pro několik dekorativních panelů ve velmi světlých salonech. Ostatně ho nikdy nepřesvědčím otevřeně — a tak teď říkám:
— „Pane Gavini — pojďte se podívat na tohle — jsem si předem jista, že s Vaším tak jemným vkusem to shledáte nádherným."
To vždy zabírá — kromě případů, kdy se předem vyjádřil.
Ostatně dnes souhlasil se mnou, že portréty Bastien-Lepageho jsou nekonečně nadřazeny těm od Meissoniera. Stálo mě to šest měsíců diskusí — ale jsem velmi spokojená. Půjde to říct všem lidem ze světa, kteří ho pokládají za velkého kritika — jako by to byl sám objevil.
Co mi ostatně záleží na Gaviniho mínění?
Je to malý intimní triumf — rádi necháváme své myšlenky převážit. U apoštolů se to měnilo ve vášeň — a i dnes ještě...
A když je člověk mladý, je plný ohně — chce ostatní nakazit svým nadšením — jednoho dne mi to bude jedno
Bastienovo parte právě přišlo. A protože mi architekt napsal dopis u příležitosti mého smutku — myslím, že mu to musím oplatit. A právě jsem zmačkala asi deset archů.
Velmi bych chtěla nepoužívat slova upřímná účast, neštěstí, jež vás postihlo — jež se nalézají ve všech těch formulích — a přesto docházím k tomuto: „Přicházím Vám říci upřímnou účast, kterou bereme na neštěstí, jež postihlo Vaši rodinu, a prosit Vás i Vašeho bratra, abyste věřili mému velkému a upřímnému přátelství."
Velké a upřímné přátelství! Připadá mi to přehnané! Ale nechci být chladná — ačkoli se na ně hněvám... aniž by o tom měli tušení.
Č. 2 „Přicházím, drahý pane, říci Vám skutečně upřímnou účast, kterou já a moji blízcí bereme na neštěstí, jež Vás právě postihlo. Račte prosím tlumočit naše hluboké sympatie Vašemu bratru a věřit mému přátelství."
Hm? Které? První je lepší, kdyby... Ale... Byla bych mu napsala jemu samému. A protože k tomu nedošlo.
Volím číslo 2.