Pátek 14. září 1883

Vernisáž. Hned po příchodu potkáváme Saint-Amanda a o několik minut později Émila, který se prochází s paní Mackayovou. V nepřítomnosti Julese tato spořádaná a ctnostná osoba nemohla přirozeně přijmout jiné rameno než bratrovo. Nakonec si ho vezme. Je to k vzteku. A tu přichází Gavini, aby mi nabídl rameno! Nepodívala jsem se na Bastienovy práce — ten neschopný bonapartista by mě rozzuřil svými pitomými soudy a povýšeným výrazem. Jaký osel.
Když jsem neviděla Bastienovy práce, těžko mi mluvit o malbě.
Co se sochařství týče, viděla jsem Saint-Marceauxe: Harlekýna, Génia a portrét pana Renana.
Můj názor se nemění — píši o tom Bojidarovi tři stránky s příměsí Bastiena, ale Bastien na druhém místě. Ten dopis Bojidar přeškrtne podpis a pošle ho Saint-Marceauxovi, jako by to bylo výsledkem zrady.
Modlitba mi prospěla — lépe slyším. Ale vraťme se k Výstavě. Saint-Amand mi zahrál šibalský kousek — zná a propaguje mladou herečku, která chvilku bývala v ateliéru, a hle — přivádí mi ji, takže jsem nucena s ní hovořit. Cítila jsem, jak blednu, podlomily se mi nohy — tento úder jsem nepotřebovala, neboť jsem nemocná — a celé odpoledne jsem se procházela s vysokou horečkou.
Večer Saint-Amand přiběhne a přísahá při všem, co mu je svaté — dává své nejposvátnější čestné slovo, že ji nepřivedl, že přišla sama od sebe a chtěla mě vidět, protože bývala v ateliéru Juliana atd. Je to blázen — a nebezpečný blázen. Ale poněvadž to popírá a dává čestné slovo, odpouštím — nebo spíše věřím jeho slovu. Nudí mě.
Co se architekta týče — přišel zůstat s námi, když odešla jeho švagrová. Prý bratr soudí, že se s ním ve Francii jedná tvrdě, a půjde žít do Ameriky. To je nesmysl.
Je to únavný den. Architekt si dovoluje pokládat se za muže a už nějakou dobu trochu lichotí. Ale jak to říct? Nedvoří se mi. Ach ne — vůbec ne — ale v jeho výrazu je cosi, zdá se mi... Je samozřejmé, že nic nedám najevo a nikdy neprozradím, že připouštím, aby mě mohl obdivovat. [Začerněná slova: Dráždí mě. Obdivuje Julese.] Nechá si ho vzít. Je to hloupé.
Jsem velmi nemocná a velmi smutná.
Saint-Amand mě požádal o poznámky o Salonu pro „Sport".
Vychvalovala jsem Bastiena a Saint-Marceauxe.
Architekt se tváří, že Harlekýnu rozumí stejně jako já.
Tedy Jules Bastien-Lepage... špatně skončí... Jako Coco.
Nuže — nebude to ani on. Je to odrazující. Obdivuji talent, génia Saint-Marceauxe — ale mluvím o něm příliš, abych na něj myslela. A s architektem hovořím přednostně před ostatními, protože je bratrem zajímavé bytosti. Je to odraz.
A tento odraz mám raději než lampiony ostatních.
Ostatně nejsem do něj zamilována jako onehdy večer — ale zvykla jsem si na něj myslet. Trvalo to několik hodin.
Kdy to tedy bude vážné.

Poznámky

Pozn. překl.: Vernisáž (fr. vernissage) — slavnostní zahájení výstavy, původně den, kdy umělci smáčeli obrazy lakem; zde Trojroční salon.
Pozn. překl.: „Le Sport" — francouzský ilustrovaný týdeník věnující se nejen sportu, ale také společnosti a umění.