Čtvrtek 6. září 1883

Jedeme na koních do Paříže — tak, abychom dorazily do Bois kolem jedenácté, přejely ho, obědvaly v rue Ampère, nechaly koně najíst a vrátily se do Jouy v pět. A pak? Baví mě to? Vůbec ne. Zvláště na cizím sedle a při takové jízdě, když člověk ztratil zvyk — trénink.
Člověk je hloupý, dělá to přesto — v příliš dlouhém korzetu, který tlačí — v jezdeckém kostýmu tři roky starém, který nenabyl vaší formy, oblečeném sotva desetkrát za příliš dlouhé přestávky.
A projet Bois takto upravena... Doufejme, že to přece jen nebylo příliš ošklivé... Ostatně.
Raději bych malovala. Venkov v tuto roční dobu je nádherný... Vzdejme mimochodem hold Bastienovi — čím víc se člověk dívá na přírodu, tím víc ho obdivuje; je úžasný. Při jízdě jsem zahlédla krásnou zeleninovou zahradu a tam ženu v šatech... tóny jako v „Lásce na vesnici"... ten obraz mi začíná připadat jako mistrovské dílo... Ne — před těmi plátny zůstanete nejprve překvapeni vy, obyvatelé měst nebo prostě lidé bez smyslu pro pozorování — zdá se vám to šedivé... Ale dobře se podívejte na přírodu a vyčleňte kousek k malování — uvidíte, jak je to obdivuhodně přesné, a to je vlastnost, jež dovoluje se zcela věnovat intelektuálnímu obsahu díla. Neboť já chci, aby moje city nebyly zadržovány slabostmi štětce.
Co vám ještě řeknu? Všechny mé úvahy vždy skončí aktem uctívání toho velkého umělce, toho velkého básníka. Bože, to vysvětluje dojem onoho večera... Člověk ho obdivuje tak, tak, až...
Bylo by lepší, kdybych já sama měla talent. Právě jsem viděla jeden obraz... Chtěla bych ho namalovat tady — zachytit za měsíc, ne déle.

Poznámky

Pozn. překl.: „L'Amour au village" — obraz Julese Bastiena-Lepageho z roku 1882, zachycující venkovskou dívku a chlapce na poli; jeden z jeho nejznámějších výjevů.