❦
Čtvrtek 28. června 1883
Takže jsme Rosalii provdali – Bojidar šel za družbu a já za družičku.Jeudi 28 juin 1883 Nous avons donc marié Rosalie, Bojidar garçon d’honneur et moi demoiselle.
Bylo třeba čekat dvě hodiny na radnici, neboť nevěsta, která na vše zapomíná, zapomněla na nevím jakou formalitu.
Il a fallu attendre deux heures à la mairie car la mariée qui oublie tout avait oublié je ne sais quelle formalité.
A viděli jsme spáchat čtyřicet sňatků – to je fantastické.
Et nous avons vu se perpétrer quarante mariages, c’est fantastique.
A jak je to prosté – člověk by měl chuť jít tam také... Výborně jsme se bavili a utahovali si ze všech těch dobrých lidí.
Et comme c’est simple, on a envie d’y aller... Nous nous sommes bien amusés, en disant des drôleries sur tous ces braves gens.
Pak kostel, pak svatebčané odejdou do Jardin d’Acclimatation v Neuilly atd. atd. atd.
Puis l’église, puis la noce s’en va au Jardin d’Acclimatation, à Neuilly etc. etc. etc.
Pitauchard (ve skutečnosti se jmenuje Dominique Dame) a Rosalie nejsou nijak poetičtí, dojemní také nebyli a podezírám je, že hřešili již dopředu...
Pitauchard (qui s’appelle en réalité Dominique Dame) et Rosalie ne sont pas poétiques, ils n’ont pas été touchants et je les soupçonne d’avoir péché d’avance...
Ale to mě zajímá pramálo; po návratu ze všech těch slavností, trochu unavená, narazím na životopisnou studii paní Survillové, rozené Balzacové.1 Musím vám říci, že ho čtu od A do Z – jsem ve dvacátém svazku; přečetla jsem tedy tento životopisný medailon a i za cenu, že se zesměšním, řeknu, že v nitru tohoto vznešeného muže téměř úplně poznávám sama sebe. Ach, zbožňuji ho, ach, jsem z něj bez sebe, ach, obdivuji ho!
Mais cela m’intéresse bien peu, de retour de toutes ces solennités et un peu fatiguée, je tombe sur la notice de Mme Surville née Balzac. Je dois vous dire que je suis entrain de le lire depuis A jusqu’à Z, j’en suis au vingtième volume, enfin je viens de lire cette notice biographique et au risque de me couvrir de ridicule je dirai que je me retrouve presque complètement dans l’être intime de cet homme sublime. Ah ! je l’adore, Ah ! j’en suis folle. Ah ! je l’admire !
A všimněte si, že jsem právě řekla, že v něm poznávám sebe...
Et remarquez que je viens de dire que je me retrouve...
Ano – ty poryvy ke slávě, až po ty žerty o své budoucí proslulosti; všechny ty věci... A způsob, jakým mluví o svých dílech, o své práci...
Oui, ces élans vers la gloire, jusqu’à ces plaisanteries sur sa future célébrité; toutes ces choses... Et la façon dont il parle de ses œuvres, de son travail...
Ach! Jaká škoda, že zemřel – a pomyslet... A všechny jeho denní sny... Netrávím snad svůj život sněním o neobyčejných věcech? Vymýšlím události; ten druhý život běží svým tempem... Události se řetězí.
Ah ! quel malheur qu’il soit mort, et, dire... Et tous ses rêves éveillés... Est-ce que je ne passe pas ma vie à rêver des choses extraordinaires, j’invente des événements, cette seconde existence suit son cours... Les événements s’enchaînent.
Dospěl k tomu, že věřil, že se to opravdu stalo – a já někdy také; proslavil se teprve pozdě, odrazovali ho, popírali jeho talent, jeho povolání... A z toho mám radost, protože ženy v ateliéru popírají mou malbu... Zkrátka...
Il arrivait à croire que c’est arrivé et moi aussi quelquefois il n’a été connu que tard, on l’a découragé, on a nié son talent, sa vocation... Et j’en suis heureuse parce que les femmes de l’atelier nient ma peinture... Enfin...
Má francouzština je nesouvislá, ale dokázala bych se ji naučit... Nikdy jsem nepsala než ve spěchu, v běhu, bez přemýšlení... Kdybych se pokusila... čas. Měla bych mít čas, neboť nemám žádné hmotné starosti. Ano, ale muž se může oddat práci, kdežto žena má starost, aby nezůstala na ocet. Čtyřiadvacet let – to není maličkost. Ach! muži mají štěstí. Ach! být slavná, proslulá, velká!!
Mon français est incohérent mais je pourrai l’apprendre... Je n’ai jamais écrit qu’à la hâte, en courant, sans penser.... Si j’essayais... le temps. Je devrais avoir le temps car je n’ai aucun souci matériel. Oui, mais un homme peut s’adonner au travail et une femme a le souci de devenir vieille fille. Vingt-quatre ans, ce n’est pas une bagatelle. Ah ! les hommes sont heureux. Ah ! être célèbre, illustre, grand !!
Bože můj, vezmi vše – a k tomu ještě i to! Ale to dává vše!...
Mon Dieu prenez tout et encore cela ! Mais cela donne tout !...
Gaviniovi přicházejí dnes večer. Musím se vdát. Tihle lidé mi možná dávají šestadvacet! Vztek! Svět je hloupý. Pohrdám jím a chci mít k tomu právo.
Les Gavini viennent ce soir. Il faut me marier. Ces gens-là me croient peut-être vingt-six ans ! Fureur. Le monde est sot. Je le méprise et je veux en avoir le droit.
Balzac říká, že krásné duše mají potíže uvěřit nevděčnosti a lidské špíně, ale jakmile je jejich výchova v tomto ohledu dokončena, dospívají k shovívavosti, která je posledním stupněm pohrdání.
Balzac dit que les belles âmes ont de la peine à croire à l’ingratitude et aux saletés humaines, mais une fois leur éducation faite sur ce point, elles arrivent à une indulgence qui est le dernier degré du mépris.
Tam už jsem i já – neboť i když jsem neviděla veškerou lidskou nízkost, vše jsem uhádla. A ten pocit shovívavosti vysvětlil božsky: ano, je to shovívavost, která je vrcholem pohrdání. Tam jsem i já.
J’en suis là car si je n’ai pas vu toutes les turpitudes humaines, je les ai toutes devinées. Et ce sentiment d’indulgence il l’a expliqué divinement, oui, c’est de l’indulgence qui est le comble du mépris, j’en suis là.
Chci velkého muže, kterého bych milovala! Žádný není. Tak kdo? Žádný není.
Je demande un grand homme à aimer ! Il n’y en a pas. Voyons qui ? Il n’y en a pas.
Sním o tom, že začnu dopisovat jako Modeste Mignon...2
Je rêve d’entamer une correspondance à la modeste Mignon...
Ach! Jak je člověk šťastný a jak nešťastný, když překročil jisté hranice inteligence. Zdá se mi chvílemi, že tento nekonečný deník obsahuje poklady myšlenek, citů, originality.
Ah ! qu’on est heureux et qu’on est malheureux quand on a franchi certaines limites de l’intelligence. Il me semble par moments que cet interminable journal contient des trésors de pensées, de sentiments, d’originalités.
Hromadím již léta a dělám si poznámky zvlášť do sešitu... Je to potřeba bez postranního úmyslu, jako potřeba dýchat. Ale především bych si musela zajistit klid tím, že se vdám – abych už neměla tuto starost. Pak se celá oddat práci.
J’emmagasine depuis des années et je prends des notes à part dans un cahier... c’est un besoin sans arrière-pensée comme le besoin de respirer. Mais avant tout il faudrait me fiche la paix en me mariant, pour ne plus avoir ce souci-là. M’adonner alors toute entière au travail.
Za koho? Za bezvýznamnou bytost! Za Bojidara? To by bylo příliš legrační! Jaký to typ. Chápete – vodila bych si ho jako Coca... nebo Saint-Amand – s tím by byl člověk... klidný.
Qui ? Un être nul ! Bojidar ? ce serait trop drôle ! Quel type. Vous comprenez je le ferais aller comme Coco... ou Saint-Amand avec celui-là on serait... tranquille.
Nechci mít děti... Nikoho nemiluji. Chci být slavná. A pak...
Je ne veux pas avoir d’enfants... Je n’aime personne. Je veux être célèbre. Et puis...
Zdědím více než šedesát tisíc rublů, to jest téměř sto padesát tisíc franků. Je to velmi nečekané a jsem velmi spokojená.
Il me reviendra en héritage plus de soixante mille roubles, c’est-à-dire près de cent cinquante mille francs. C’est très inattendu et je suis très contente.
Koupím tu Johanku z Arku... Je Bastien velký muž? Ne. Já, já, já!
J’achèterai la Jeanne d’Arc... Bastien est-il un grand homme ? Non. Moi, moi, moi !
Poznámky
Pozn. překl.: Laure Surville, rozená Balzacová (1800–1871) – sestra Honoré de Balzaca a jeho první životopiskyně (Balzac, sa vie et ses œuvres, 1858); odtud Mariino čtení Balzacova životopisného medailonu. ↩
Pozn. překl.: Modeste Mignon – hrdinka stejnojmenného Balzacova románu (1844), venkovská dívka, která začne tajně dopisovat obdivovanému slavnému básníkovi; Marie román četla v prosinci 1882 (097). ↩