❦
Pondělí 25. června 1883
Již včera večer jsem se vrátila k římským zásilkám; dnes ráno je vidím znovu a večerní dojem se potvrzuje. Je to legrační, jak si napoprvé nikdy nic neuvědomím – obrazy vidím mnohem lépe dva dny poté, co jsem je viděla, než když se na ně dívám. Pokládala jsem tuto zvláštnost za hloupost, ale Balzac mě uklidňuje – říká, že u mnohých velkých duchů se bystrost nedostavuje hned. A že u povah obdařených schopností žít velkou měrou v přítomnosti druhý zrak potřebuje jakýsi spánek, aby se ztotožnil s příčinami. Richelieu byl takový. Ale ať je tomu jakkoli: Schommerovo plátno je příšerné, prázdné, hloupé, šablonovité... A nesnesitelné. To Doucetovo má skutečně okouzlující barvu a rukopis připomíná Bastiena a dokonce A. Morota v jeho Pokušení svatého Antonína... Ale jako myšlenka a charakter to neobstojí. Jen ten tón a nic jiného.Lundi 25 juin 1883
Aniž bych věřila, že mám souchotiny – vždyť mi vlasy přibývají ve velmi značné míře; jsou nyní skutečně krásné, i když sahají teprve k pasu.
Sans croire que je suis poitrinaire car mes cheveux augmentent dans des proportions très considérables, ils sont vraiment beaux à présent quoique venant seulement jusqu’à la ceinture.
Bojidar přišel dnes večer se svým psem – když nic lepšího není... aspoň něco. Ale nemohu se obejít bez důvěrné bytosti, která tam sedí a je připravena vše poslouchat, přikyvovat, vyprávět příběhy! Muž nebo žena. Alice hrávala důvěrnici; kdysi kapitán Blanc, a architekt důležitější než Alice nebo Bojidar – kvůli Julesovi... U nás je vždy někdo, kdo je důvěrným přítelem, kterého hýčkáme, jemuž se všechno svěřuje a který nakonec provede nějakou malou podlost.
Bojidar est venu ce soir avec son chien, faute de mieux... c’est toujours ça. Mais je ne puis me passer d’un être intime qui reste là prêt à tout écouter, à opiner du bonnet, à raconter des histoires ! Homme ou femme. Alice a joué les confidentes; le capitaine Blanc dans le temps, et l’architecte plus important qu’Alice ou Bojidar à cause de Jules... Chez nous il y a toujours quelqu’un qui est l’ami intime qu’on choie, à qui on raconte tout et qui finit par faire quelque petite vilenie.
S Bojidarem se toho není třeba obávat – stačí ho ztlouct, jestli nebude chodit rovně. Jules se vrátil do Paříže. Bojidar ho viděl.
Avec Bojidar ça n’est plus à craindre, il n’y aura qu’à le rosser s’il ne marche pas droit. Jules est rentré à Paris. Bojidar l’a vu.
Saint-Amand přišel dnes ráno, pořád stejně potrhlý.
Saint-Amand est venu ce matin toujours toqué.