Neděle 17. června 1883

Psala jsem Tonymu ohledně Étincellina článku, aby si nemyslel, že za tím stojím já; a hle, přišla jeho odpověď – ostatně přišel i sám kolem šesti hodin, necháme si ho na večeři a večer ubíhá co nejpříjemněji (Bojidar a pop tam byli také) při řeči o podlostech poroty. Tony odhaluje machinace a říká, že jsem ve výjimečném postavení a ještě k tomu jsem cizinka, a že to čestné uznání vyvolalo protesty – šťastní nepotřebují nic, říká se. Okouzlující teorie. Tak existují, nebo neexistují odměněná plátna, která za moje nestojí? Právě to chci, aby řekl! Jistě, existují, ale co to dokazuje?
Hledět jen na výsledek, totiž že dnes jste vyšla z davu, že jste někdo, a to pomůže k tomu, aby vám dali medaili. A že konečně udělal všechno na světě, aby k tomuto výsledku došlo, neboť to čestné uznání mi dává postavení, které si zasloužím, že mám být nadšená a že nejsem v příliš příznivých podmínkách, a že aby nebyla možná žádná nespravedlnost, je třeba vytvořit dílo, které není prostě dobré, ale které se prosadí samo. Já vím... Inu –