Sobota 16. června 1883

Vévodkyně de Fitz-James zůstala hodinu, pak přišli jiní, a to mi přerušilo práci; zuřím.
Takže Bastienovým obrazům odnímám označení mistrovské dílo. Proč? Protože mi jeho Láska na vesnici leze krkem, nebo protože nemám odvahu ke svému názoru? Zbožšťovat se odvažujeme jen mrtvé; kdyby Millet žil, co by se o něm říkalo? A pak, vidíme tam jen šest Milletových pláten; což nenajdeme šest rovnocenných v rue Legendre? Pas mèche 1. Johanka z Arku 2. Bratrův portrét 3. Večer na vesnici 4. Senoseč 5. Neznám všechno, a on ještě není mrtev. Bastien je méně Milletovým synem než Cazin, který se mu hodně podobá, nebo víc... mladý... Bastien je původní, je sám sebou. Vždycky se vychází trochu z někoho, ale osobitost se pak vyloupne. Ostatně poezie, síla, kouzlo jsou stále tytéž, a jestliže je hledat znamená napodobovat, pak by to bylo k zoufání. Před Milletem člověka zasáhne silný dojem a tentýž ho zasáhne před Julesem... Co to dokazuje?
Povrchní lidé říkají napodobování. Mýlí se; dva různí herci v různých hrách vás mohou dojmout stejným způsobem, protože opravdové, lidské, mocné city jsou stále tytéž.
Étincelle o mně napsala asi deset nadmíru roztomilých řádek. Jsem pozoruhodná malířka, krásná mladá dívka a žačka Bastiena-Lepage. Tak tumáte!
Viděla jsem bustu E. Renana u Saint-Marceauxe a včera jsem viděla projíždět Renana ve fiakru.
Hned jsem ho poznala.
To je alespoň podobnost! Renan, který studoval Judeu a judaismus... a jeho busta?
Saint-Marceaux je čím dál židovštější.

Poznámky

Pozn. překl.: Pas mèche (1882) – obraz Julese Bastiena-Lepage zachycující pouličního kluka; ustálený český název nemá, doslova „žádný knot“, hovorově „nic z toho“, „to nejde“. ↩
Pozn. překl.: Ernest Renan (1823–1892), francouzský filosof a historik náboženství, autor monumentálních „Dějin původu křesťanství“. ↩