Sobota 18. června 1883

Pozor. Je to malá událost: dnes ráno v jedenáct hodin jsem poskytla audienci zpravodaji „Novoye Vremya“ (z Petrohradu), který mě o to písemně žádal. Je to velmi velký list a tento pan Bagnitsky zasílá mimo jiné studie o našich pařížských malířích; a protože „Zaujímáte mezi nimi výrazné místo, doufám, že mi dovolíte atd.“
Ach ha! Předtím, než sejdu dolů, ho nechám pár minut s tetou, která připravuje můj příchod vyprávěním o mém mládí a o nejrůznějších věcech, aby nám dodala na vážnosti. Prohlíží si všechna plátna a dělá si poznámky: kdy jsem začala, kde, v jakém věku, jak a podrobnosti a... Zkrátka... Jsem umělkyně, o níž napíše studii zpravodaj velkého listu. To je začátek a vděčím za to tomu čestnému uznání a... Kéž jen bude článek dobrý; nevím přesně, zda si všechno zapsal správně, protože jsem všechno neslyšela, a to je vážně mrzuté.
Tony Bastienovi plně přiznává, co mu patří, zatímco já k němu předstírám přísnost; hovořili jsme o Milletovi a on právě řekl to, co jsem předevčírem myslela – totiž že Millet je dojem a poetické vyjádření přírody, jistý způsob chápání rolníka, člověka přivázaného k zemi, zatímco Bastien... Tonymu jeho rolníci moc neříkají; co obdivuje, jsou portréty – mistrovská díla, říká. To věřím! A Johanka z Arku? Ta vznešená inspirace...
Kde to vůbec kdo vzal, že Bastien je malíř rolníků par excellence?... To je nesmysl.
A já?
Nu, jsem trochu znepokojená – vždyť jsem vlastně pózovala novináři... A kromě toho jsem nemluvila dost... Jestli to vezme jako mladistvou ostýchavost, bude to skvělé, ale... Ať tak či onak, mohla jsem mluvit o výtvarném umění. Co jsem mu řekla? Jak jsem působila? Co řekne? Ach! Byla jsem hloupá.
To teta a Dina... všechno vyklopily, co? Čekám na ten článek s úzkostí... A bude třeba čekat tak čtrnáct dní... Hlavně se kladl důraz na mé mládí... A protože jsem špatně spala, měla jsem unavenou tvář a vypadala jsem starší, než odpovídá mému věku... Zkrátka –

Poznámky

Pozn. překl.: Novoye Vremya (Nový čas) — největší konzervativní ruský deník vydávaný v Petrohradě; měl pařížského zpravodaje. ↩