❦
Pátek 15. června 1883
Canrobertovi mi píší půvabný dopis, ostatně všichni jsou velmi milí, a já nejsem naladěna na všechny ty kondolence.Vendredi 15 juin 1883
Dnes ráno, v naději, že ráno nikoho nepotkám, se odvažuji do Salle Petit1; výstava sta mistrovských děl ve prospěch kdoví čeho. Decamps, Delacroix, Fortuny, Rembrandt, Rousseau, Millet, Meissonier, jediný žijící, a další.
Ce matin espérant ne rencontrer personne le matin, je me risque à la Salle Petit; exposition de cent chef-d’œuvres au profit de quelque chose. Decamps, Delacroix, Fortuny, Rembrandt, Rousseau, Millet, Meissonnier, le seul vivant, et d’autres.
A především se omlouvám Meissonierovi, kterého jsem málo znala a který měl na poslední výstavě portrétů jen věci podřadné.
Et d’abord je fais mes excuses à Meissonnier que je connaissais mal, et qui n’avait que des choses inférieures à la dernière Exposition des portraits.
Tady jsou doslova zázraky. Ale vyvést své krepové závoje na světlo mě přiměla touha vidět Milleta, kterého jsem vůbec neznala a o němž mi všichni hučeli do uší. Bastien je prý jen jeho slabý napodobitel – až mě to nakonec rozčilovalo. Viděla jsem a půjdu se podívat znovu.
Ici ce sont des merveilles, à la lettre. Mais ce qui m’a poussé à sortir mes voiles de crêpe c’est l’envie de voir Millet que je ne connaissais pas du tout et dont on m’assourdissait. Bastien n’en est que le faible imitateur, disait-on enfin j’en étais agacée. J’ai vu et je retournerai voir.
Bastien je jeho napodobitelem, chceme-li, protože jde o rolníky a protože oba jsou velcí umělci a všechna opravdová mistrovská díla mají jakousi rodinnou podobu malby se musí podobat...
Bastien en est l’imitateur si l’on veut parce que ce sont des paysans et parce que tous deux sont de grands artistes et que tous les véritables chef-d’œuvres ont un air de famille peinture doivent se ressembler...
Cazinovy krajiny se Milletovi blíží mnohem víc než krajiny Bastienovy. U Milleta, v těch šesti plátnech, která tu vidím, je krásný celek, soulad, vzduch, plynulost. Jsou to malé postavy pojaté zkratkou, velmi široce a velmi věrně. A co dnes Bastienovi dává sílu, jaké není rovno, je pečlivé, silné, živé, mimořádné provedení těch lidských postav; zkrátka dokonalá nápodoba přírody, život. Jeho Večer na vesnici, který je jen dojmem malého rozměru, se Milletovi jistě vyrovná; jsou tam jen dvě drobné postavy ztracené v soumraku. Ale vzpomínka na jeho Lásku na vesnici mi drásá oči. Jaká chyba, to pozadí! Jak to, že ho nevidí? Ano, na těch velkých obrazech chybí to, co činí Milleta mimořádným na malých... Vzduch, soulad... Ať se říká, co chce, postava musí vládnout! Père Jacques je svým účinkem lepší než Láska na vesnici, stejně tak Senoseč; Père Jacques byl plný poezie, dívenka trhající květiny je okouzlující postava a stařec byl povedený... Dobře vím, že je těžší dát velkému obrazu to... ovzduší, ten tak jemný a zároveň pevný splývavý přechod, který je příznačný pro Milleta... ale mělo by se toho dosáhnout. Na malém obrazu se leccos dá zamaskovat. Pozadí malých obrazů, kde převládá dojem (a ne pečlivý Meissonier), jako například u Cazina, který je Milletovým synem; často lze dát to nic a to všechno, co se rozlévá po všem a co se nenachází přesně v žádném bodě, zvané kouzlo, několika šťastnými tahy štětce... Kdežto na velkém obrazu se to všechno mění a stává se hrozně obtížným, neboť cit se musí opírat o znalost řemesla, a je to často jako s láskou a penězi...
Les paysages de Cazin se rapprochent bien plus de Millet que ceux de Bastien. Chez Millet, dans les six toiles que je vois là, ce qui est beau c’est l’ensemble, l’harmonie, l’air, la fluidité. Ce sont de petites figures vues d’une façon sommaire, très large et très juste. Et ce qui rend Bastien d’une force sans égale aujourd’hui c’est l’exécution méticuleuse, forte, vivante, extraordinaire de ces figures humaines; l’imitation parfaite de la nature enfin, la vie. Son Soir au village qui n’est qu’une impression de petite dimension égale Millet certainement; il n’y a là que deux petites figures perdues dans le crépuscule. Mais le souvenir de son Amour au village me déchire les yeux. Quelle faute que ce fond ! Comment ne le voit-il pas ? Oui, dans ces grands tableaux il manque ce qui rend Millet extraordinaire dans les petits... L’air, l’harmonie... Il faut quoiqu’on dise que la figure domine ! Le père Jacques est supérieur à l’Amour au village comme effet, les foins aussi, le père Jacques était plein de poésie, la fillette cueillant des fleurs est une figure ravissante et le vieux faisait bien... Je sais bien qu’il est plus difficile de donner à un grand tableau cette... enveloppe, ce fondu si doux et si ferme qui caractérise Millet... mais il faudrait y arriver. Dans un petit tableau beaucoup de choses peuvent s’escamoter. Le fond de petits tableaux et ou l’impression domine, (et pas du méticuleux Messonnier) comme Cazin par exemple qui est le fils de Millet; on peut souvent donner ce rien et ce tout qui s’étend à tout et qui ne se trouve précisément sur aucun point, appelé charme, avec quelques coups de pinceaux heureux... Tandis que dans un grand tableau tout cela change., et devient terriblement difficile car le sentiment doit s’appuyer sur la science et que c’est souvent comme l’amour et l’argent...
Poznámky
Pozn. překl.: Galerie Georges Petit, prestižní pařížská galerie; „Výstava sta mistrovských děl“ proběhla v červnu 1883. ↩