❦
Neděle 3. června 1883 – Velká cena
Teta, Dina, paní Gaviniová a já.Dimanche 3 juin 1883 - Grand Prix
Jedeme se podívat jen na návrat ze závodů. Chtěla jsem vypadat velmi dobře, a vypadám. Příliš často se zanedbávám; už víc než rok nosím téměř pořád tentýž klobouk, který mi nesluší, a jakékoli šaty. Je to tím, že vycházím jen za povinnostmi, a pak se mylně domnívám, že mi je to jedno. Od nynějška chci být vždy pečlivě upravená, to přece nebrání mít talent... Oblékám si tedy šaty v režné bílé, bílý slaměný klobouk s bílými křídly a bílým perem. Klobouk docela malý, ale velmi sluší. Šaty jsou zdobeny velmi jemnými výšivkami, vesta je celá vyšívaná a živůtek se vpředu zavazuje jako jakési bolerko. Vypadá to velmi svěže a zároveň střídmě. Oblékne-li se člověk extravagantně, nemůže poznat, jaký dojem vzbuzuje, protože pak se lidé dívají na šaty. Jsem pošetilá, nebo rozumná, že se zavírám jako do kasáren místo toho, abych se všude procházela?... Ach, vždyť jsem už odpověděla, nemám na vybranou!...
Nous n’allons qu’au retour de courses. J’ai voulu être très bien et je le suis. Je me néglige trop souvent, voilà plus d’un an que je porte presque toujours un chapeau pareil et qui me va mal et n’importe quelle robe. C’est que je ne sors que pour affaires et alors j’ai le tort de penser que cela m’est égal. Dorénavant je veux être toujours bien arrangée, ça n’empêche pas d’avoir du talent... Donc je me mets en blanc écru, un chapeau de paille blanche avec des ailes et une plume blanches. Un chapeau assez petit mais très seyant. La robe est garnie de broderies très délicates, le gilet est tout brodé et le corsage se noue devant comme une espèce de Figaro. L’aspect est très pimpant et en même temps sobre. Si on s’habille avec extravagance on ne peut pas savoir l’effet qu’on produit, car alors c’est la robe qu’on regarde. Suis-je folle ou sage de me caserner au lieu de me promener partout... Eh ! j’ai déjà répondu, je n’ai pas le choix !...
Byla bych tak hezká, kdybych hodně vycházela a myslela jen na to. Nejsem sice krásná pravidelnou krásou, ale jsem půvabná a zářivá... Když mám dobrou náladu... A zdá se mi, že kdybych jako ostatní ženy myslela jen na to, jak se líbit, dosáhla bych toho... Ale vůbec na to nemyslím, jen občas náhodou, a pak je to křečovité a nejde to.
Je serais si jolie si je sortais beaucoup et ne pensais qu’à cela. Sans être régulièrement belle je suis gracieuse et éclatante... Quand je suis de bonne humeur... Et il me semble que si comme les autres femmes je ne pensais qu’à plaire, j’y arriverai... Mais je n’y pense pas du tout, sauf une fois par hasard et alors c’est forcé et ne va plus.