❦
Sobota 2. června 1883
Samedi 2 juin 1883
Nevím, co se z toho obrazu stane – Villevieille, Claire, pop, rozhovory, model, který nepózuje!
Je ne sais pas ce que va devenir ce tableau, Villevieille, Claire, le pope, conversations, modèle qui ne pose pas !
A ráno jsme se zastavily u Juliana, abychom se dozvěděly, zda přijde dnes večer; jde o lístek do cirkusu. Vypráví, že paní Cartwrigthová chce dát namalovat svůj portrét, a protože to pro neznámého malíře znamená slávu, myslí na tu či onoho – jen ne na mě. A když se ho ptám proč, říká, že mám příležitostí, kolik jen chci, a že nepotřebuji, aby se o mě někdo staral...
Et le matin nous avons passé chez Julian pour savoir s’il vient ce soir, il s’agit d’un billet au cirque. Il raconte que Mme Cartwrigth veut faire faire son portrait et comme c’est la célébrité pour un inconnu il pense à telle ou tel, qui ne sont pas moi. Et comme je lui demande pourquoi, il dit que j’ai autant d’occasions que je peux et n’ai pas besoin qu’on s’occupe de moi...
Opravdu nevím, proč tak tvrdohlavě pokládám Juliana za přítele. A proč jsem se tak rozhořčila na Tonyho, který má desetkrát větší cenu než on.
Je ne sais vraiment pas pourquoi je m’obstine à considérer Julian comme un ami. Et pourquoi j’ai été si indignée contre Tony qui le vaut dix fois.
Alice napsala malé Canrobertové dřív, než napsala mně. Všechno to do sebe zapadá. Dosud jsem s ní zacházela pohrdavě, ale to se ne vždy chápe. Ta malá, ke které jsem byla naprosto bezvadná... je pěkný vzorek lidstva.
Alice a écrit à la petite Canrobert avant de m’écrire. Tout ça s’enchaîne. Je l’ai traitée jusqu’ici par le dédain mais ce n’est pas toujours compris. Cette petite pour qui j’ai été absolument parfaite... Est un joli échantillon de l’humanité.
Stydím se to říci, ale zašla jsem tak daleko, že jsem jí dala šaty. Jak je svět opovrženíhodný a jak má Saint-Marceauxův Harlekýn pravdu! Saint-Marceaux sám tvrdí, že svět je jeden velký ústav pro choromyslné, že je třeba pokud možno poznat posedlost těch, s nimiž se setkáváme, a jsou-li nebezpeční, za pochodu se jim vyhýbat.
J’ai honte de le dire mais j’ai été jusqu’à lui donner une robe. Que le monde est méprisable et comme l’Arlequin de Saint Marceaux a raison. Saint Marceaux lui-même assure que le monde est une vaste maison d’aliénés, qu’il faut autant que possible se rendre compte de la manie de ceux qu’on rencontre et s’ils sont dangereux se garer en circulant.
Teta a Dina jsou v cirkuse, v předvečer Velké ceny. Já zůstávám tady a skládám dopis malé Američance a jeden Tonymu.
Ma tante et Dina sont au cirque, la veille du grand Prix. Moi je reste ici à composer une lettre à la petite Américaine et une à Tony.
Dopisy mě přivedou do záhuby, a je to u mě posedlost.
Les lettres causeront ma perte et c’est une manie.
Dina tvrdí, že kdyby mě nechali o samotě s mým vlastním rozsudkem smrti, který by stačilo podepsat, abych byla popravena, podepsala bych ho z radosti, že něco napíšu.
Dina assure que si l’on me laissait seule avec mon propre arrêt de mort qu’il me suffirait de signer pour être exécutée, je le signerai pour le plaisir d’écrire quelque chose.
To jsou ale žalostné dva týdny. Jsem se všemi pohádaná a všichni mě opouštějí.
Voilà une quinzaine déplorable. Je suis brouillée avec tout le monde et tout le monde m’abandonne.
Ó můj Bože, mít talent.
Ó mon Dieu avoir du talent.