Neděle 27. května 1883

Dnes se v Moskvě koná korunovace.
Jdeme do kostela, kde jako obvykle prožívám záchvat zuřivosti a zoufalství, který musím potlačovat po celý oběd, u nějž sedí Saint-Amand a Tcherniská.
A pak se to rozplyne ve slzách!
Paní Massalská, přítelkyně paní Mackayové, si jistě neodpustila říci, že se s námi z ambasády nikdo nestýká. Kdyby aspoň řekla jen tohle.
Ve čtyři a půl do Bois s Adelinou. Veškeré salonní drby, elegance, život...
Mám pravdu, nebo se mýlím? Kdybych chodila hodně do společnosti a myslela jen na elegance, kdybych po salonech roznesla to, co mám v duchu originálního... mívala bych úspěchy, a to i pokud jde o slavné muže.
Ti raději vyhledávají ženy brilantní, u nichž si odpočinou od práce.
A není snad ambicí každého muže s talentem, ba i génia, být přijímán a zářit v elegantních salonech a u dam ze společnosti? A nejsem snad jako tito muži?
Jistě, mít svatozář by bylo krásné, ale i bez jakékoli svatozáře může mladá a okouzlující žena mít u svých nohou všechny slavné, kteří jsou stejně přitahováni krásnými hraběnkami jako hraběnky jejich slávou. Vyvozujte závěry. Já žádné nevyvozuji. Ale ostatně mluvím o tom všem, jako bych měla na výběr. Kam půjdu? Do dvou nebo tří salonů, ani to ne... K paní de Kesslerové, cizince, kde není žádnou slávou být přijata.
Nebo k paní de Cambourgové, která je sice Francouzka, ale u níž je to totéž.
Být trpěna u staré vévodkyně de Fitz-James, jejíž salon není zábavný. Maršálová nepřijímá. A pak... O Kanchinových, Foleyeffových a dalších nemluvím.
Navíc máma je pryč a otec na smrtelné posteli.
Takže není o čem mluvit.
Ráda bych se setkala s Camillem Pelletanem, šéfredaktorem „La Justice“ a letošním poslancem. Čtu jeho nejsušší články a jeho duch mě okouzluje. Jsem prodchnuta Balzacem a představuji si – a to je ostatně pravda –, že se v životě všechno odehrává jako v jeho knihách.
Uklidnit se. Uklidnit se. Uklidnit se.
Mám přece čas, zatraceně. Je mi teprve čtyřiadvacet. To už přece jen není málo.
Rochegrosse je také čtyřiadvacetiletý.
Bastien-Lepage se proslavil teprve v pětadvaceti.
Ach, mrzí mě, že jsem urazila toho chudáka architekta. Ale proč psal, že lituje, že nemůže přijít?
Přála bych si, aby se s ním moji lidé setkali a věci se nějak urovnaly.

Poznámky

Pozn. překl.: Korunovace cara Alexandra III. v Moskvě, 27. května 1883 dle gregoriánského kalendáře (15. května dle juliánského). ↩
Pozn. překl.: Camille Pelletan (1846–1915), radikální republikánský novinář a politik, šéfredaktor deníku „La Justice“ (Clemenceauv list); poslancem za departement Bouches-du-Rhône byl od roku 1881. ↩