❦
Sobota 26. května 1883
Nu? Nevycházím vůbec – jako by se stalo nějaké pohoršení. Na Salon již nepůjdu.Samedi 26 mai 1883 Eh bien? Je ne sors pas du tout; comme s’il était arrivé quelque scandale. Je n’irai plus au Salon.
A za máminy nepřítomnosti nechci vůbec, aby mě vídali. Ostatně jsem to řekla, není to… A přece hlasy zvenku, ozvěny plesů mě nenechávají lhostejnou.
Et en l’absence de maman je ne veux pas du tout qu’on me voit. Du reste je l’ai dit, ce n’est pas... Et pourtant les bruits du dehors, les échos des bals ne me laissent pas insensible.
Chtěla bych jako ostatní zářit a žít… Jako v Římě, jako v Neapoli…
Je voudrais comme les autres briller et vivre... Comme à Rome, comme à Naples...
Místo toho se stále uzavírám a čekám… na co? Ach, ta bída! Anebo pokud vycházím, je to jednou za měsíc, nesvá, myslím na něco jiného, a vždy se stane, že nejsem upozorněna, nebo když se kamkoli chystám, nevyjde to – buď kvůli šatům, nebo kvůli čemukoli. No… Možná to přijde později…
Au lieu de cela je me cloître toujours en attendant... quoi? Ah! misère. Ou si je sors c’est une fois par mois, dépaysée, pensant à autre chose et il arrive toujours que je ne suis pas prévenue ou que lorsque je compte aller n’importe ou, cela rate ou à cause d’une robe ou n’importe quoi. Enfin... Ça viendra peut-être plus tard...
Ne, poslyšte – dokonce i ten hanebný architekt! To je silné…
Non, écoutez, jusqu’à cet ignoble architecte! Ça c’est fort...
Co ho přepadlo, že nepřispěchal? A to po osmnácti měsících… nekonečného obdivování. Teď skoro lituji svého velmi tvrdého lístku – teď už nepřijde a já nebudu mít nikoho, s kým mluvit o bratrovi. Ten sedláček jeden! Ale proč tedy, proč, proč? No tak, začnu zase znovu. Proč? Protože jsem na něj nezapůsobila – možná se mu nelíbím. A to on asi řekl: „Zařídilo se to tak, že ani ten podlý architekt nepřišel…“
Qu’est-ce qui l’a pris de ne pas être accouru? Et ça après dix-huit mois d’...admiration infinie. Maintenant je regrette presque mon très dur billet, comme ça il ne viendra plus et je n’aurai plus à qui parler du frère. Cet espèce de petit paysan! Mais enfin pourquoi, pourquoi, pourquoi? Allons, je vais encore recommencer. Pourquoi? Parce que je ne l’ai pas frappé, je lui déplais peut-être. Et c’est lui qui aura dit on fait en sorte que le vil architecte même n’est pas venu...
Ten malý muž se žlutým vousem, který má jen talent… No… to vše mnou otřásá, rmoutí mě, znechucuje mě ze života! Spím jen s pomocí uspávacích prostředků.
Ce petit homme à la barbe jaune et qui n’a que du talent... Enfin... tout ça me bouleverse, m’attriste, me dégoûte de la vie! Je ne dors qu’avec des drogues.
Kdo by mi byl řekl, že budu taková po čestném uznání!…
Celui qui m’eut dit que je serais comme ça après une mention honorable!...
A nikdo, s kým si promluvit!
Et personne à qui parler!
Kdyby Julian měl tu dobrou myšlenku přijít! Zkrátka je opravdu příšerné mlčet. Svým to říct nemohu… Nikdy s nimi nemluvím, a ostatně jsou v cirkuse s Engelhardtovými.
Si Julian avait la bonne idée de venir! Enfin c’est vraiment épouvantable de se taire. Ce n’est pas aux miens que je pourrais dire... Je ne leur parle jamais et puis ils sont au cirque avec les Engelhardt.
A já mám kašel!
Et moi je tousse!
Uklidnit se!
Me calmer!
Čestné uznání, obraz nahoře, slavnosti, o nichž slyším mluvit, jako kdybych byla v Poltavě nebo u čerta, Bastien-Lepage a zbytek.
La mention, le tableau en haut, les fêtes dont j’entends parler comme si j’étais à Poltava ou au diable, Bastien-Lepage et le reste.
A jaro… Protože trápit se na jaře se zdá dvojnásobně mrzuté…
Et le printemps... Parce que être embêté au printemps paraît doublement vexant...
Uklidnit se…
Me calmer...