Pátek 25. května 1883

Hned od rána jdu k Julianovi ukázat mu Tonyho dopisy. Upřímně rozhořčená, velmi střídmá a docela výmluvná. A když přišel Cot, bylo to krásné. Předně je Cot ten nejlaskavější člověk – jeho talent, chvilkově módní, nemá žádný význam, ale je členem poroty a velmi hodný. Lituji, že sem nemohu zapsat ten hodinový rozhovor, v němž jsem byla opravdu velmi brilantní – když je člověk takový, anebo s nadšením.
„Co se dobře pochopí, jasně se vyjadřuje. A slova pro to nacházejí se snadno.“
Můj obraz jistě přemístěn nebude – je příliš pozdě –, ale strávila jsem okouzlující hodinu, a tito dva ctihodní starci vám to potvrdí: jsem si jistá, že jsem jim předvedla vzácné představení. Bytost vynikající, upřímně dojatá, překládající své rozhořčení do pronikavých slov a filosofických úvah umírněných původními a duchaplnými žerty. Dobře vím, že se o sobě takto nemluví – ale buďte ke mně spravedliví: copak také neříkám, když jsem hloupá, neobratná, ponížená… strašná?
Nakonec se snažím pracovat; Bojidar je tu celý den a já mu říkám, že jím pohrdám.
Ale teď něco ve stylu senzačního článku.
Rána na zátylek.
Tady je, co dostávám:
Opsaný dopisLettre d’Émile Bastien-Lepage à Marie, 25 mai 1883
Drahá slečno, můj bratr dostal váš dopis v okamžiku, kdy odjížděl na cestu. Pověřuje mě, abych vás upozornil, že měl čas napsat, a pevně doufá, že dostanete, oč žádáte a co si tak zasloužíte. Raduji se z vaší odměny, kterou jste si tak zasloužila, a velmi lituji, že nemohu zajít a upřímně vám poblahopřát. Buďte ujištěna o přátelství vašeho oddaného Emile Bastien-Lepage.
Odpovídá mi architekt!!!! Nastane okamžik černého smutku. Ó, Richarde, ó můj králi, vesmír tě opouští, dojem zpustošení, opuštěnosti, příšerné melancholie.
Ani si nedal tu práci odpovědět. A ani ten podlý architekt nepřispěchal. Nejenže velký muž zůstává naprosto chladný, ale jeho bratr, ta kuchařka… Tak tedy tento lístek.
Opsaný dopisBillet de Marie à Émile Bastien-Lepage (copie), 25 mai 1883
„Nejprve vás pověřuji, abyste panu svému bratrovi vyřídil, že se mohl obtěžovat odpovědět na dopis, který jsem měla tu chybu mu napsat. Dále velmi lituji, že jste si zlomil obě nohy a že vám to brání přijít mi poblahopřát. Marie Baskirseff.
A nyní… Kéž mi ta katastrofa s obrazem nechá mysl volnou, abych mohla pracovat… Ano, neboť je třeba, je třeba, je třeba se prosadit.
Ach! Mám náladu pustit se do boje s celým vesmírem, psát drzosti všem členům poroty, nazvat je tím, čím jsou – špinavými intrikány –, a podepisovat, podepisovat, podepisovat. Nejde o čestné uznání – mohli ho pověsit na deštník, který jsem nechala v šatně, jak jsem řekla Cotovi, to se mě netýká. Hanebné je přemístění mého obrazu… Čestné uznání v jakékoli sekci by mělo chránit před takovými věcmi, tím spíše, že malba přispěla k tomu, aby mi bylo uděleno.
Zkrátka… je to odporné.

Poznámky

Pierre Auguste Cot (1837–1883), akademický malíř proslulý díly Bouře (1880) a Jaro (1873), z nichž obě byla nesmírně populární u americké veřejnosti. Zemřel později téhož roku 1883. ↩
Pozn. překl.: Narážka na verš z Boileauova Básnického umění (Art poétique, 1674, zpěv I): „Ce que l’on conçoit bien s’énonce clairement, / Et les mots pour le dire arrivent aisément.“ – „Co se dobře pochopí, jasně se vyjadřuje / a slova pro to nacházejí se snadno.“ Marie cituje mírně pozměněně. ↩
Pozn. překl.: Citát z árie Blondela z opery „Richard Lví srdce“ (Richard Coeur-de-Lion, 1784) Andrého Grétryho: „Ó Richarde, ó můj králi, vesmír tě opouští!“; zpívali ji royalističtí důstojníci na versailleské hostině 1. října 1789. ↩