❦
Čtvrtek 24. května 1883
Mám to! A hle, jsem uklidněná a vyrovnaná – neříkám šťastná… Mohla bych říci spokojená…Jeudi 24 mai 1883 Je l’ai! Et me voilà rassurée et tranquille, je ne dis pas heureuse... Je pourrais dire contente...
Dozvídám se to z novin. Tito pánové si nedali tu práci napsat ani slovo.
Je l’apprends par les journaux. Ces messieurs ne se sont pas donné la peine d’écrire un mot.
Poslechněte ten příběh. Docela věřím, že se téměř nikdy nic nestane ani tak, jak se toho člověk bojí, ani tak, jak doufá.
Ecoutez l’histoire. Je crois assez ou rien n’arrive guère ni comme on le craint ni comme on l’espère.
Přemýšlela jsem, jak k tomu dojde. Buď to mít budu, nebo ne. Dobře. Kdybych to neměla, vím, jaké to je, protože předevčírem a včera večer jsem myslela, že to mít nebudu. A kdybych to měla – nu, bylo by to příjemné, dokonale jsem si představovala, jak to… bude. Co se tedy stane? Odkud přijde překvapení? Mít to, aniž bych to měla, a nemít to, přestože to mám. V půl desáté jdeme na Salon a u našich dveří potkáme zářícího Bojidara s otcem, který mi přichází blahopřát. Bereme toho mladého muže s sebou. Přicházím do svého sálu a vidím svůj obraz – přemístěný, vytažený úplně nahoru, nad velké plátno s tulipány oslepující velikosti a barvy, podepsané umělcem druhé třídy.
Je cherchais comment cela allait arriver. Je l’aurais ou je ne l’aurais pas. Bien. Si je ne l’ai pas, je connais l’effet produit puisque avant hier et hier soir je pensais ne pas l’avoir. Et si je l’ai eh bien ce sera agréable, je me figurais parfaitement comment cela... serait. Qu’est-ce qui va donc survenir? D’ou viendra la surprise. L’avoir sans l’avoir et ne pas l’avoir tout en l’ayant. A neuf heures et demie nous allons au Salon et rencontrons à notre porte Bojidar rayonnant avec son père qui vient me féliciter. Nous emmenons le jeune homme. Et j’arrive dans ma salle et je vois mon tableau, changé de place, remonté tout en haut au desus d’une grande toile représentant des tulipes d’une grandeur et d’une couleur aveuglante et signé d’un artiste de 2ème classe.
Pak se ta předtucha, že cedulka „čestné uznání“ bude připevněna k Irmě, stává možnou – spěchám tam. Nic. Jdu konečně k tomu ohavnému pastelu a tam to najdu.
Alors cette prévision que l’écriteau: mention honorable serait attachée à Irma devient possible, j’y cours. Point. Je vais enfin jusqu’à l’odieux pastel et je l’y trouve.
Jedním skokem jsem u Juliana a mluvím tam přes půl hodiny, a přitom skoro nemohu mluvit. Byla bych plakala. Zdá se velmi udivený. Cože, vždyť od otevření Salonu, od doby, kdy viděli má plátna, o pastelu už nebyla řeč, a pak byl jistý, že mě přemístí a pověsí v úrovni očí1…
Je ne fais qu’un bond jusqu’à chez Julian et je suis là parlant plus d’une demi-heure sans pouvoir trop parler. J’aurais pleuré. Il paraît très étonné. Comment, mais depuis l’ouverture du Salon, depuis qu’on avait vu mes toiles il n’était plus question du pastel et puis il était sûr que je serais déplacée et sur la cimaise...
No, odměna…
Enfin la récompense...
Byť udělená v jiné sekci, zdá se přece chránit před takovýmhle výstupem vzhůru… Připadá mi plný účasti, když píše naléhavé a přesvědčivé telegramy Cotovi, Lefèvrovi a Tonymu. Ale je už velmi pozdě.
Quand même accordée dans une autre section semble protéger contre une ascension de cette espèce... Il me paraît plein de cœur en écrivant des dépêches pressantes et persuasives à Cot, Lefèvre et Tony. Mais il est bien tard.
Nakonec jsem zoufalá a říkám vše, co si myslím o Tonym – tom eunuchovi umění2. O tom lhostejném člověku, o tom lháři, o tom tupci. Měla jsem to čekat. Vzpomínáte si – mysleli jsme, že malá Brisbaneová je odmítnuta; píši mu a on mi odpovídá na čtyřech stranách, že udělal vše pro její záchranu a nepodařilo se mu to. Přitom byla přijata a on byl nepřítomen. Totéž zde. Píši mu:
Enfin je suis désespérée et dis tout ce que je pense de Tony, cet ennuque de l’art. Cet indifférent, ce menteur, cet abruti. J’aurais dû m’y attendre. Vous vous rappelez, nous avons cru la petite Brisbane refusée, je lui écris et il me répond sur quatre pages qu’il a tout tenté pour la sauver et n’y a pas réussi. Elle avait été admise et il était absent. La même chose ici. Je lui écris:
Opsaný dopis · Lettre de Marie à Tony Robert-Fleury (copie), 24 mai 1883Pane, dozvídám se z novin, že jsem získala čestné uznání, a můžete posoudit mou radost z věci tak nečekané3. Chci vám poděkovat a říci, že jsem naprosto zoufalá. Můj obraz přemístili, aby ho pověsili výš, nad hromadu příšerných tulipánů od pana Bennera, alsaského vlastence, bratra toho Bennera – falešného Hennera –, který maluje nymfy v temné zeleni. A cedulka visí na pastelu. To je k zoufání. Kdybyste pro mě mohl něco udělat, byla bych vám vskutku vděčná (je to naposledy, může si být jistý). Nechci být směšná a o úspěch neprosím. Ale to, co se tu stalo, nutí člověka křičet. Podle mínění všech si nic nezasloužím, ano, je to obraz, co si něco zaslouží. Nejsem ani dost pošetilá, ani dost bláznivá, abych o cokoli žádala. Nedoufala jsem v nic. Kdyby mi nedali nic, shledala bych to naprosto v pořádku. A hle, odměna, která se stává věcí nesmírně ponižující. Jsem zcela zoufalá. Spravedlivé by bylo nic. Tohle je příšerné. Vaše upřímně oddaná Marie
Monsieur, J’apprends par les journaux que j’ai obtenue une mention honorable et vous pouvez juger de ma joie devant cette chose si inattendue. Je viens vous remercier et dire que je suis absolument désespérée. On a changé mon tableau pour le mettre plus haut au-dessus d’un amas de tulipes terribles par M. Benner le patriote alsacien, le frère du Benner - faux Henner qui fait des nymphes dans du vert sombre. Et l’écriteau se trouve sur le pastel. C’est une désolation. Si [vous] pouviez quelque chose pour moi je vous en serai vraiment reconnaissante (c’est pour la dernière fois il peut en être certain). Je ne veux pas être ridicule et ne sollicite pas de succès. Mais ce qu’on a fait ici fait crier. De l’avis de tout le monde je ne mérite rien, oui c’est le tableau qui mérite quelque chose. Je ne suis ni assez sotte ni assez folle pour avoir demandé quoique ce soit. Je n’espérais rien. On ne m’aurait rien donné que je le trouverais parfaitement bien. Et voilà une récompense qui devient une chose excessivement humiliante. Je suis tout à fait désespérée. Rien serait juste. Ça est épouvantable. Votre bien dévouée Marie
Nevím, kde beru trpělivost, abych vám to vyprávěla. V jednu hodinu jdu domů a přicházejí Villevielle, Zillhardtová a Claire.
Je ne sais pas comment j’ai la patience de vous raconter cela. A une heure je vais à la maison, et arrive Villevielle, Zillhardt et Claire.
Před Zillhardtovou se tvářím velmi spokojeně. Sotva odešla a přišel Bojidar s Dinou, nechávám přetéct veškeré své rozhořčení.
Je parais très contente devant Zillhardt. Elle partie, et Bojidar arrivant avec Dina je laisse déborder toute mon indignation.
A je veliké, oprávněné a bolí mě.
Et elle est considérable, juste et me fait mal.
Zde je Tonyho odpověď.
Voici la réponse de Tony.
Opsaný dopis · Lettre de Tony Robert-Fleury à Marie, 24 mai 1883 (copie, avec les remarques de Marie au lecteur)Slečno, dostávám váš dopis a je mi líto, že vaše radost není bez příměsi. Nemohl jsem se postavit proti přemístění vašeho obrazu z toho důvodu, že bych vám uškodil v mínění tří nebo čtyř porotců, kteří se živě zajímali o obraz, který jste nahradila. Milý čtenáři, doporučuji ti tato slova, která podtrhuji. Vychutnej si je. „Udělal jsem dobře, neboť cíle bylo dosaženo.“ Doporučuji ti také, ó čtenáři, výše uvedenou větu. „Co se týče cedulky: neměla jste dost hlasů za malbu a váš pastel naopak získal velmi úctyhodný počet hlasů.“ Je-li ten počet velmi úctyhodný, nezneuctily by ho tři hlasy méně. Pokračujme. Nemohu sám bojovat proti celé porotě, udělal jsem, co bylo nejlepší, nebo jsem aspoň věřil, že to dělám. Uklidněte se a nedívejte se na věci v tak příšerném světle. Je mnoho lidí, kteří by byli na vašem místě šťastni. Přijměte, slečno, ujištění o mých nejlepších a nejoddanějších citech. Tony Robert-Flery4.
Mademoiselle, Je reçois votre lettre et je suis désolé que votre joie ne soit pas sans mélange. Je n’ai pu m’opposer au changement de votre tableau par la raison que je vous aurais nui dans l’esprit de trois ou quatre jurés qui s’intéressaient vivement au tableau que vous avez remplacé. Ami lecteur, je te recommande ces mots que je souligne. Savoure. “J’ai bien fait puisque le but a été atteint”. Je te recommande aussi ô lecteur la phrase ci-dessus. “Quant à la pancarte: vous n’avez pas eu assez de voix sur la peinture et votre pastel a au contraire a réussi un nombre très honorable de suffrages”. Si le nombre est très honorable, ce n’est pas trois voix de moins qui le déshonorait. Continuons. Je ne puis à moi tout seul lutter contre le jury tout entier, j’ai fait pour le mieux ou du moins j’ai cru faire pour le mieux. Calmez-vous et ne voyez pas les choses sous un jour aussi épouvantable. Il y a bien des gens qui seraient heureux à votre place. Croyez mademoiselle à mes meilleurs et plus dévoués sentiments. Tony Robert-Flery.
Tak. Cítím ty bolavé svaly, které mu musel způsobit tento homérský zápas s celou spiklou porotou. Je-li třeba bojovat tolik, co pak znamená jeho dopis z toho dne, kdy jsem byla přijata, z něhož vytrhávám tuto větu, kterou vám zvlášť doporučuji: „Nemusím vám říkat, že se vaše obrazy setkaly s velmi dobrým přijetím.“
Là. Je sens les courbatures que cette lutte homérique contre tout le jury coalisé à dû lui donner. S’il faut lutter tant que ça que signifie donc sa lettre le jour ou j’ai été admise et dont je détache cette phrase que je vous recommande spécialement: “Je n’ai pas besoin de vous dire que vos peintures ont été très bien accueillies”.
Ani to nemusí říkat, tak je to přirozené. Ne, odpovídám mu prostě toto:
Il n’a même pas besoin de me le dire, tellement c’est naturel. Non je lui réponds, ceci, simplement:
Opsaný dopis · Lettre de Marie à Tony Robert-Fleury (copie), 24 mai 1883Pane, po zralé úvaze a s největší chladnokrevností se pokládám za osobu, které byl uštědřen políček5. Vaše oddaná žačka. Marie Bashkirtseffová
Monsieur, Tout bien considéré et envisageant les choses avec le plus grand sang-froid je me considère comme ayant reçu un soufflet. Votre bien dévouée élève. Marie Bashkirtseff
Zatímco se tato korespondence vyměňuje a já jako koloristka komentuji tuto podlost, tuto hanebnost, tuto nespravedlnost, přichází mi několik blahopřejných dopisů.
Pendant que s’échange cette correspondance et que je commente en coloriste cette vilenie, cette infamie, cette injustice, il m’arrive plusieurs lettres de félicitations.
Čestné uznání za pastel je pitomost, ale budiž! Ale přemístit můj obraz nahoru! Když to píši, pláču sama ve svém pokoji. Čestné uznání za pastel je výsměch6, hloupost, trápení, ale jít a přemístit obraz… A víte, co se říká, říká se, jsem si jistá. Říká se, nebo se bude říkat, že mě pan Robert-Fleury velmi protlačuje, protože namaloval můj portrét.
Mention pour le pastel c’est idiot, mais passe encore ! Mais remonter mon tableau ! Ça me fait pleurer toute seule dans ma chambre en l’écrivant. La mention au pastel c’est un camouflet, une stupidité, un chagrin mais aller déplacer le tableau... Et vous savez que l’on dit, on dit, j’en suis certaine. On dit ou on dira que je suis très poussée en avant par M. Robert-Fleury parce qu’il a fait mon portrait.
Je neúplatný. To je velmi krásné. Ale dávno předtím, než se o portrétu mluvilo, mě pokládal vedle Breslau za svou jedinou zajímavou žačku a zahrnoval mě nejvřelejším povzbuzováním.
Il est incorruptible. C’est très beau. Mais bien avant qu’il fut question du portrait il me considérait comme sa seule élève intéressante avec Breslau et m’a prodigué les plus grands encouragements.
A po portrétu se pak nikdy nerozpakoval říct, že je to špatné, když to špatné bylo. Proto jsem měla důvěru. A když o tom obraze řekl tolik dobrého, mohla jsem mu věřit. A věřím stále. Beru Boha i všechny počestné lidi za svědky, že loni se udělovaly druhé medaile věcem, které se mi zdaleka nevyrovnaly. A ostatně i letos. Každý vám řekne, že je to pravda. Mají mě za naivku, že se rozhořčuji.
Et puis après le portrait il ne s’est jamais gêné pour dire que c’est mauvais quand c’était mauvais. Aussi j’avais confiance. Et lorsqu’il a dit tant de bien de ce tableau, je pouvais bien le croire. Et je le crois encore. J’en prends Dieu et tous les honnêtes gens à témoin, l’année dernière on a donné des deuxièmes médailles à des choses qui étaient loin de me valoir. Et cette année aussi du reste. Tout le monde vous dira que c’est vrai. On me trouve bien bonne de m’indigner.
Nemohu připustit tolik zlé víry, tolik špinavých pletich.
Je ne puis admettre tant de mauvaise foi, tant de sales tripotages.
Nechápu tuto artisticko-volební kuchyni7. Je to hanebné. Kdy konečně budu tak prohnaná jako ostatní, abych se přestala rozhořčovat?
Je ne comprends pas cette cuisine artistico-électorale. C’est infâme. Quand donc serai-je aussi canaille que les autres pour ne plus m’indigner.
Z Clairina popudu píši Bastienovi-Lepageovi, že mě jeho velký talent vede k víře v jeho spravedlnost.
Poussée par Claire j’écris à Bastien-Lepage que son grand talent me fait croire juste.
Opsaný dopis · Lettre de Marie à Jules Bastien-Lepage (copie), 24 mai 1883Pane, báječná letošní porota mi právě udělila čestné uznání v jakési vzdálené sekci, nevím proč. A zároveň nechala můj obraz vystoupat na nebesa8. Připadá mi to příliš vysoko a jsem příliš mladá na apoteózu. Jistě systém kompenzace. Celkem jsem velmi zarmoucena. Zařiďte, aby mě stáhli dolů, neodváží se vás neposlechnout a dole jsou malby tak hrozné, že by tam mohla viset i moje. Přijměte, pane, výraz mých nejlepších citů. Marie Bashkirtseffová. N. B. Byla jsem přijata s číslem9.
Monsieur, Le mirobolant jury de cette année vient de me décerner une mention dans une section lointaine, je ne sais pourquoi. Et en même temps on a fait monter mon tableau au ciel. Je trouve que c’est trop haut et que je suis bien jeune pour une apothéose. Système et de compensation sans doute. En somme je suis très chagrinée. Faites-moi descendre, on n’osera pas ne pas vous écouter et il y a en bas des peintures si affreuses que la mienne pourrait y être. Agréez Monsieur l’expression de mes meilleurs sentiments. Marie Bashkirtseff. N.B. J’ai été admise avec un numéro.
Claire mě bere na večeři k sobě a večer jedeme do Bois.
Claire m’emmène dîner chez elle et nous allons au Bois le soir.
A tak to je.
Et voilà.
Konečně, ráda připouštím, že se pravý talent prosadí sám. Souhlasím.
Enfin je veux bien que le vrai talent perce tout seul. D’accord.
Ale je nutné, aby člověka na začátku někdo spustil na vodu. Bastien-Lepage sám byl v počátcích podporován svým mistrem, panem Cabanelem.
Mais il est nécessaire qu’on soit mis à flot pour commencer. Bastien-Lepage lui-même a été soutenu dans les commencements par son maître M. Cabanel.
Slibuje-li žák, musí mu mistr na chvíli udržet hlavu nad vodou. Udrží-li se, je někdo, jinak tím hůř. Ach! Já se prosadím.
Lorsqu’un élève promet, son maître doit lui tenir un instant la tête hors de l’eau. S’il se maintient c’est qu’il est quelqu’un, si non tant pis. Oh ! j’arriverai.
Jenže je to zdržení, a ne mou vinou.
Seulement c’est un retard et pas par ma faute.
Nevyužívat jistých výhod mě pobuřuje jako nespravedlnost!
Ne pas user de certains avantages me révolte, comme une injustice !
Bojidar a Dina šli věc reklamovat u správy – samozřejmě marně? A Bojidar ukradl tu proslulou cedulku a přinesl mi ji. Ten kus kartonu se slovy: čestné uznání.
Bojidar et Dina ont été réclamés auprès de l’administration, en vain bien entendu? Et Bojidar a chipé le fameux écriteau et me l’a apporté. Ce morceau de carton avec les mots: mention honorable.
Hned jsem ji přivázala Cocovi na ocas a on se ani neodvážil pohnout, celý vyděšený. Celkem vzato jsem zoufalá, uražená, nešťastná. Ten obraz nahoře – to mi rve srdce…
Je l’ai immédiatement attaché à la queue de Coco qui n’osait pas bouger plein d’épouvante. En somme je suis désolée, vexée, malheureuse. Ce tableau en haut c’est un déchirement...
Ale mé zoufalství bylo pro ty, kdo mě obklopovali, zábavnou podívanou; jsem vždycky podívanou, a když bych chtěla plakat, říkám žertovné věci; člověk nesmí lidi unavovat, musí být stále rozptýlením, novinkou…
Mais mon désespoir a été pour ceux qui m’entouraient, un spectacle amusant, je suis toujours un spectacle et quand je voudrais pleurer je dis des drôleries, il ne faut pas fatiguer les gens, il faut toujours être une distraction, une nouveauté...
Člověk by řekl, že taková jsem, protože to tak chci…
On dirait que je le suis parce que je le veux...
Ach! Už nemusím brát ohledy na tu mrzkou bestii Roberta-Fleuryho – však mi to taky vyneslo…
Ah ! je n’ai plus à ménager cette sale bête de Robert-Fleury, pour ce qu’il m’a rapporté...
Jaké štěstí, že už nemusím snášet jeho oslabující rady.
Quel bonheur de ne plus subir ses conseils débilitants.
Poznámky
Pozn. překl.: Fr. cimaise (obrazová lišta) – žádaná pozice pro zavěšení na Salonu. O dílech umístěných vysoko se říkalo, že jsou „vyhozena do nebe“ – sotva viditelná, což znamenalo faktické přeřazení do pozadí. ↩
Pozn. překl.: „eunuch umění“ – Mariino záměrné urážlivé novotvoření pro Tonyho Roberta-Fleuryho. ↩
Ironie je záměrná: ono ocenění nečekané vůbec nebylo – bylo jí mnohokrát slibováno. ↩
Pozn. red.: Marie píše jméno v originále „Robert-Flery“, snad ze vzteku. ↩
Soufflet – doslova políček do tváře. V kultuře cti 19. století šlo o úmyslnou formální urážku vyžadující zadostiučinění. ↩
Camouflet – doslova kouř vehnaný někomu do tváře; v přeneseném smyslu vypočítavé pokoření či urážka. ↩
Pozn. překl.: „artisticko-volební kuchyně“ – Mariino sarkastické novotvoření (fr. „cuisine artistico-électorale“) pro zákulisní machinace poroty. ↩
Au ciel – doslova „na nebe“: nejvyšší řady na Salonu, kde se obrazy věšely mimo dohled a fakticky pohřbívaly. ↩
Být „přijata s číslem“ znamenalo, že obrazu bylo přiděleno určité katalogové číslo a řádné umístění – běžné očekávání u přijatých děl. ↩