❦
Čtvrtek 17. května 1883
Jeudi 17 mai 1883
Dnes večer večeřím u Canrobertových; malá se mnou pracovala, zatímco jsem přepracovávala Villevieillův pastel, pak jsme šly pěšky až do ulice Marignan a cestou jsme se s Villevieillem rozloučily.
Je dîne chez les Canrobert ce soir, la petite a travaillé avec moi pendant que je refaisais le pastel de Villevieille puis nous sommes allées à pied jusqu’à la rue de Marignan laissant Villevieille en route.
Rámě do jídelny mi samozřejmě nabízí maršál a já se snažím být roztomilá. Je hluchý, takže já vedle něj skoro hluchá nejsem, a s ochotou poslouchám historické anekdoty, které zná nazpaměť.
Naturellement c’est le maréchal qui me donne le bras pour aller à la salle à manger et je tâche d’être aimable. Il est sourd de sorte que je ne le suis presque pas et j’écoute avec complaisance des anecdotes historiques sues par cœur.
Potom jedeme do Bois, je krásně. Maršálová, Claire, Alice a malý Louis Canrobert, kterému je deset. K Alici chovám nepřátelství, je to vztah pošramocený, a to navždy, aniž se na našem chování cokoli změnilo…
Après on va au Bois, il fait beau. La maréchale, Claire, Alice et le petit Louis Canrobert qui a dix ans. J’ai de l’inimitié contre Alice, c’est une relation ternie et à jamais sans que rien soit changé à nos manières...
Tak to je ztracený den; ve čtvrtek a v neděli totiž kluky mít nemohu: nejdou do školy a zmizí kamsi k čertu.
Voilà une journée perdue; c’est que le jeudi et le dimanche impossible d’avoir les gamins qui n’allaient pas à l’école s’en vont au diable.
A Jules? Jaký Jules?
Et Jules ? Qui ça Jules ?
To je jméno, které si má ústa zvykla vyslovovat, a nic víc. Už o něm vůbec s nikým nemluvím a předstírám, že kritizuji jeho talent, a to s dostatečnou umírněností, aby to bylo uvěřitelné. Mluvím o Hennerovi, o všech, stávám se eklektickou, a už to není jako tehdy, kdy existoval jen on.
C’est un nom que ma bouche a pris l’habitude de prononcer et voilà tout. Je n’en parle plus du tout à personne et affecte de critiquer son talent avec assez de modération pour que cela soit croyable. Je parle de Henner, de tout le monde, devenant éclectique et ce n’est plus comme lorsqu’il n’y avait que lui.
Předně proto, že se to víc sluší, a pak proto, že ho zbožňováním nepřivedu k tomu, aby… mi přiznal, co mi patří… A to by koneckonců bylo zábavné, a to není… Člověk umíněně naráží na možnost, sama o sobě lhostejnou, která lhostejnou být přestává, protože je to nemožnost… A proč nemožnost? Co já vím, prostě jde kolem nějaký pán a nepodívá se na vás, jde kolem jiný a podívá se. Proč je to Jean, a ne Jacques?
D’abord parce que c’est plus convenable et ensuite parce que ce n’est pas en l’adorant que je l’amènerai à... me rendre justice... Et c’est en somme ça qui serait amusant et ça n’est pas... On se bute contre une possibilité indifférente en elle-même et qui cesse de l’être parce que c’est une impossibilité... Et pourquoi impossibilité ? Je ne sais pas moi, il y a comme ça un monsieur qui passe et qui ne vous regarde pas, un autre passe et vous regarde. Pourquoi est-ce Jean au lieu de Jacques?
Není to otázka sebelásky ani žádná jiná otázka… ale…
Ce n’est ni une question d’amour-propre, ni une question quelle qu’elle soit... mais...
Toužit tolik po přátelství Bastien-Lepage znamená přikládat tomu citu příliš velký význam… Takřka ho zkreslit a postavit se sama před sebou do falešné a nepřiměřené situace, „dovolím-li si to tak vyjádřit“. To přátelství by mi bylo velmi příjemné, jako přátelství nějakého Cazina, nějakého Saint Marceauxe, ale mrzí mě, že jsem myslela na jeho soukromý život, a koneckonců na to není dost slavný. Není to umělec-bůh, jakým donedávna byl Wagner, a jen za takových podmínek by byla myšlenka velkého obdivu přípustná. Oč mi jde, je vytvořit si zajímavý salon, a pokaždé, když se ta naděje začne rýsovat, něco se porouchá. Tak máma odjela, tatínek umírá, co já vím. Měla jsem v plánu pořádat každý týden večeři a po ní recepci pro lidi ze společnosti, třeba ve čtvrtek, a v sobotu jinou večeři pro umělce; hlavní celebrity by se tak ukazovaly na čtvrtečních večírcích, když by předtím v sobotu povečeřely…
Désirer beaucoup l’amitié de Bastien-Lepage c’est donner à ce sentiment trop d’importance... Le dénaturer pour ainsi dire, et se mettre vis-à-vis de soi-même dans une situation fausse et disproportionnée « si j’ose m’exprimer ainsi ». Cette amitié m’aurait été très agréable comme celle d’un Cazin, d’un Saint Marceaux mais je suis vexée d’avoir pensé à sa vie privée et en somme il n’est pas assez glorieux pour cela. Ce n’est pas un artiste-dieu comme vient de l’être Wagner, et ce n’est que dans ces conditions que l’idée d’une grande admiration serait admissible. Ce que je cherche c’est de me faire un salon intéressant et chaque fois que cet espoir commence à se dessiner arrive quelque détraquement. Voilà maman partie, papa mourant, est-ce que je sais. J’avais le projet d’avoir un dîner chaque semaine suivi d’une réception pour les gens du monde, le jeudi par exemple et le samedi autre dîner d’artistes, les principales célébrités paraîtraient ainsi aux soirées de jeudi ayant dîné le samedi précédent...
A pak je všechno vniveč. Ale příští rok začnu znovu. Klidná, jako bych byla silná, a trpělivá, jako bych byla věčná, a vytrvalá, jako bych byla povzbuzována.
Et puis tout à l’eau. Mais je recommencerai l’année prochaine. Calme comme si j’étais forte et patiente comme si j’étais éternelle et persévérante comme si j’étais encouragée.
Teď ať Bůh zůstane neutrální, a budu mu za to vděčná jako za dobrodiní.
Maintenant que Dieu reste neutre et je lui en serai reconnaissante comme d’un bienfait.