❦
Pátek 4. května 1883
Vendredi 4 mai 1883
Byly jsme na Salonu, kde jsem se trochu rozzlobila na Alici – řekla mi, že je nespokojena, protože jsem Émilovi prozradila, že se zabýváme „výstřelky“ jeho bratra. Je to i moje chyba – zacházím vždycky příliš daleko, a tahle malá hlupačka, tahle nula, tahle neznámá mi to troufla vytknout. To mě uvrhuje do nepřiměřených smutků; naštěstí potkáváme spoustu milých lidí – Gaillardovi, Laporte, Hecht, jiní –, kdosi mi představí malíře, kterému se moje malba líbí.
Nous avons été au Salon où j’ai eu un peu de colère contre Alice qui m’a dit qu’elle est mécontente parce que j’ai dit à Emile que nous nous occupions des « débordements » de son frère. C’est ma faute aussi, je vais toujours trop loin et cette petite sotte, cette nullité, cette inconnue a pu me le faire remarquer. Cela me jette dans des tristesses disproportionnées, heureusement il se rencontre un tas de gens aimables, les Gaillard, Laporte, Hecht, d’autres, on me présente un peintre qui est content de ma peinture.
A ostatní mi sypou hromady komplimentů, jež vypadají upřímně. Émile Bastien se prochází s Fourcaudem – tím druhým Wolffem –; prý viděl můj obraz, sám se k němu vrátil a dal si ukázat Irmu, a že budu mít článek. To by znamenalo být téměř uznaná…
Et les autres me font des tas de compliments qui ont l’air sincère. Emile Bastien se promène avec Fourcaud, le second Wolff, il paraît qu’il a vu mon tableau, qu’il y est revenu de lui-même et qu’il s’est fait montrer Irma et que j’aurai un article. Ce serait être posée presque...
Ostatně to není podstatné. Dnes večer jedl u nás a já jsem si nehrála ani na dítě, ani na bláznivou – nebyla jsem ani hloupá, ani ošklivá! Byl prostý, veselý, okouzlující, dělali jsme si legraci. Ani chvilka rozpaků. Émile vypadal soustředěně a spokojeně. A já jsem zářila. Dříve jsem mluvila o bratrské lásce k Cassagnacovi – tady jsem nakloněna milovat jako matka… Je velmi bystrý. Ostatně já nepřipouštím žádné omezování na jeden obor: geniální člověk může a má být vším, čím chce. A je veselý – bála jsem se, že je lhostejný k žertu, který musí, aby byl jemný, balancovat mezi duchaplností a promiňte výraz dovádivostí. Zkrátka – má jako Rolandova kobyla1 všechny přednosti… s výjimkou toho, že je mrtvý… nebo skoro. Je to hloupé.
Enfin la question n’est pas là. Il a dîné ici ce soir, je n’ai posé ni à l’enfant, ni à la folle, je n’ai été ni sotte, ni laide ! Il a été simple, gai, charmant, nous avons fait des charges. Pas un instant de gêne. Emile avait l’air recueilli et content. Et moi très éclatante. J’ai parlé jadis d’amour fraternel pour Cassagnac, ici je suis disposée à aimer comme une mère... Il est très intelligent. Du reste je n’admets pas de spécialités, pour le génie, un homme de génie peut être et doit être tout ce qu’il veut. Et il est gai, je craignais de le voir insensible à la plaisanterie qui pour être fine doit rester entre l’esprit et passez le mot la blague. Enfin il a comme la jument de Roland toutes les qualités... excepté qu’il est mort... ou peu s’en faut. Est-ce bête.
Poznámky
La jument de Roland (Rolandova kobyla): žertovné úsloví, které sahá až k Rolandově kobyle z Ariostova Zuřivého Rolanda (zpěv XXX); měla všechny přednosti, jen byla mrtvá (0,8). ↩