❦
Pondělí 23. dubna 1883
Lundi 23 avril 1883
Jsem zuřivá. Máma se dohodla s princeznou Jeannou a jejím manželem, že po obědě u nás půjdou k jakémusi sochaři. Takže jsem nucena čtyři hodiny v kuse konverzovat a nechat svůj obraz ležet.
Je suis furieuse. Maman s’est arrangée avec la princesse Jeanne et son mari pour aller chez je ne sais quel scultpeur, après un déjeuner chez nous. Donc je suis obligée de causer pendant quatre heures de suite et de planter là mon tableau.
Ostatně ať se stane cokoli, jsem ponořena do černé melancholie, z níž se vynořuji jen na okamžiky – a tehdy s prudkou, násilnou veselostí.
Du reste quoiqu’il arrive je suis plongée dans une tristesse noire dont je ne sors que par instants et alors avec des gaietés violentes.
K mému velkému neštěstí se ještě přidávají věčné malicherné neshody s mámou ohledně té nezbytné věci – podpory velvyslanectví. Ona to nechce pochopit a stále věří, že se to samo nějak vyřeší.
Car à mon grand malheur viennent se joindre les éternels petits ennuis avec maman à propos de cette chose nécessaire d’avoir l’appui de l’ambassade, elle ne veut pas le comprendre et croit toujours que ça s’arrangera tout seul.
Ale tohle všechno by nic nebylo, kdybych byla jako dřív. Půjdu zase k nějakému lékaři.
Mais tout ne serait rien si j’étais comme avant. Je vais encore retourner chez un médecin.
Krishaber, který mě zmrzačil, právě zemřel, on i jeho žena. Říká se, že se nakazili morem od opic, na nichž ten muž vědy prováděl pokusy. Bývalo by, můj Bože, lépe, kdyby ti lidé žili a já nebyla tak nešťastná.
Krishaber qui m’a estropiée vient de mourir lui et sa femme. On dit qu’ils ont attrapé la peste des singes sur lesquels cet homme de science pratiquait des expériences. Il aurait mieux valu mon Dieu que ces gens-là vivent et que je ne sois pas si malheureuse.