❦
Neděle 22. dubna 1883
Dimanche 22 avril 1883
Byly přijaty dva pastely s č. 1. Můj a pastel od Breslau.
Il n’y a eu deux pastels reçus avec n° 1. Le mien et celui de Breslau.
Malba od Breslau není v úrovni očí. Ale její portrét dcery správce Figara je naopak v úrovni očí.
Le tableau de Breslau n’est pas sur la cimaise. Mais son portrait de la fille de l’administrateur du « Figaro » est sur la cimaise.
Můj obraz také není v úrovni očí, ale Tony ujišťuje, že je velmi dobře vidět a obraz pod ním není velký. Hlava Irmy je v úrovni očí a v rohu – tedy na čestném místě. Zkrátka říká, že mám dobré umístění.
Mon tableau n’est pas sur la cimaise non plus, mais Tony assure qu’on le voit très bien et que le tableau qui est dessous n’est pas grand. La tète d’irma est sur la cimaise et dans un angle, par conséquent place d’honneur. Enfin il dit que j’ai une bonne exposition.
Jenže protože obraz není v úrovni očí, Machiavelli mi našeptává úskok. Právě jsem napsala výtečnému, naivnímu architektovi dopis, v němž mu říkám, že se proti mně osnuje spiknutí, jehož výsledkem by bylo několik nepříjemných řádků od Wolffa o mém umístění.
Seulement comme le tableau n’est pas sur la cimaise Machiavel me souffle un moyen. Je viens d’écrire à l’excellent, au naïf architecte une lettre ou je lui dis qu’il se trame contre moi une machination dont le résultat serait quelques lignes désobligeantes de Wolff sur mon exposition.
Wolff mě nezná a nebude mít důvod neuvěřit těmto informacím, tím spíše, že mu je poskytne pán, který… Ale to se nedá vysvětlit tak krátce. Zkrátka – vy, který Wolffa znáte, kdybyste mohl odvrátit tuto dobře připravenou ránu atd. Není snad ohavné muset bojovat proti tolika nepřejícnosti, ještě dřív než má člověk talent. Člověk by chtěl celý svět dopálit a já bych tak ráda měla talent i články! Není to křesťanské, ale co nadělat!
Wolff ne me connaît pas et n’aura pas de raison pour ne pas accueillir ces renseignements d’autant plus qu’ils lui seront fournis par un monsieur qui... Mais c’est trop long à expliquer. Enfin vous qui connaissez Wollf si vous pouviez parer ce coup bien monté etc. N’est-ce pas abominable d’avoir à lutter contre tant de malveillance avant même d’avoir du talent. Ça donne envie d’enrager le monde et je voudrais bien avoir du talent et des articles ! Ce n’est pas chrétien mais tant pis !
Uvidíme, jestli to k něčemu bude. Je to psáno špatným perem, jsou tam kaňky – zkrátka to vypadá, jako by mnou zmítalo prudké rozrušení.
Nous verrons si ça servira à quelque chose. C’est écrit avec une mauvaise plume, il y a des pâtés, enfin j’ai l’air d’être en proie à une vive émotion.
Jako skoro každý večer přijdou hosté na večeři – Engelhardtovi, Dusautoy, nebo princezna, anebo to celé dohromady. Poslouchám je a říkám si: hle, lidé, kteří nic nedělají a tráví život vykládáním hloupostí nebo klepů. Jsou šťastnější než já… Jejich starosti jsou jiné a trpí stejně. A neradují se ze všeho tak jako já. Mnoho věcí jim uniká – maličkosti, jemnosti, odlesky, které jsou pro mě polem pozorování a zdrojem rozkoší neznámých davu. Ale také jsem možná více náchylná než mnozí k těmto rozjímáním – nad velkolepostí přírody i nad tisíci detaily Paříže. Kolemjdoucí, výraz dětských nebo ženských očí, oznámení, co já vím – když jdu do Louvru, projít nádvořím, vystoupat po schodech vyšlapaných miliony nohou; otevřít ty dveře, a lidé, které tam potkáte – přičítáme jim příběhy, sledujeme je do jejich nitra, představujeme si jejich život; v jediném okamžiku – pak jiné myšlenky, jiné dojmy… Vše se řetězí a vše je různé. Je v tom látka k… Co já vím. A jestliže od toho velkého neštěstí jsem méně než kdokoli, jsou tu snad náhrady…
Comme presque tous les soirs il y a du monde à dîner, les Engelhardt, Dusautoy, ou la princesse ou, tout ça ensemble. Je les écoute et me dis que voilà des gens qui ne font rien et qui passent leur vie à dire des niaiseries ou des potins. Ils sont plus heureux que moi... Leurs tracas sont autres et ils souffrent autant. Et ils ne jouissent pas autant que moi de tout. Une quantité de choses leur échappent, des riens, des subtilités, des reflets qui sont pour moi un champ d’observations et une source de plaisirs inconnus du vulgaire. Mais aussi je suis peut être plus sujette que beaucoup à ces contemplations, des grandeurs de la nature autant que des mille détails de Paris. Un passant, une expression d’yeux d’enfants ou de femme, une annonce, que sais-je ? quand je vais au Louvre, traverser la cour, monter l’escalier par le sillon tracé par les millions de pieds qui l’ont foulé; ouvrir cette porte, et les gens que l’on y rencontre, on leur prête des histoires, on les suit dans leur être intime, on se représente leur vie; en un instant, puis d’autres pensées, d’autres impressions... Tout cela s’enchaîne et tout cela est divers. Il y a là sujet à ... Est-ce que je sais. Et si depuis ce grand malheur je suis moins que tout le monde, il y a peut-être des compensations...
Ach! Ne. Všichni to vědí a první věc, kterou musí říci, když mě jmenují: je trochu hluchá, víte? – Nevím, jak to mohu psát.
Oh ! Non. Tout le monde le sait et la première chose que l’on doit dire en me nommant: elle est un peu sourde vous savez ? - Je ne sais comment je puis l’écrire.
Lze si zvyknout na takovou bídu! Ať se to stane starému muži, staré ženě, nešťastníkovi. Ale bytosti mladé, živé, vibrující, šílené životem!!!
Est-ce qu’on peut s’habituer à une telle misère ! Que cela arrive à un homme âgé, à une vieille femme, à un malheureux. Mais à un être jeune, vivant, vibrant, enragé de vie !!!