❦
Úterý 27. března 1883
Mardi 27 mars 1883
Villevieille píše, aby mi gratuloval a vysvětlil své mlčení — Julian mu prý řekl, že ho mrzí, že o obraze nic neví — věděl jen o přijetí Irmy. A tak, třebaže jsem po tom dostala kladný lístek, znovu mě přepadají úzkosti. Přitom Julianova karta je jasná.
Villevieille écrit pour me féliciter et expliquer son silence, il paraît que Julian lui avait dit qu’il était ennuyé de ne rien savoir du tableau, il ne savait que l’admission d’irma. Et alors bien que j’eusse reçu un mot positif après cela, je suis reprise d’inquiétudes. Pourtant la carte de Julian est claire.
Ano, ale... zkrátka mu znovu píši.
Oui mais... enfin je lui récris.
A také — jak je to jemné od Juliana jít říkat tohle uprostřed ateliéru, Villevieillovi, jenž není mou sestrou, přede všemi — že nic neví a že je neklidný. Představte si, že bych byla odmítnuta... On to dopředu naznačuje... Konečně — co chcete. To jsem mu já připisovala dobré city vůči sobě... Vše jedno... Na jeho místě bych neřekla nic ani o lhostejné... to, co řekl takto přede všemi, bych řekla snad jen o nepříteli — a ještě...
Et aussi comme c’est délicat de la part de Julian d’aller dire cela en plein atelier, à Villevieille qui n’est pas ma sœur, devant tout le monde, qu’il ne sait rien et qu’il est inquiet. Supposez que je sois refusée... Il le fait supposer d’avance... Enfin que voulez-vous. C’est moi qui lui ai prêté des bons sentiments à mon égard... C’est égal... Je n’aurais rien dit à sa place même pour une indifférente... je n’aurais dit cela comme ça devant tout le monde que d’une ennemie et encore...
To je smutné...
C’est triste...
Ale právě jsem hledala v Odysseji — Homér tu scénu, kterou jsem si představila, nemá. Pravda, že musí přijít jako logický a nevyhnutelný závěr předcházejících událostí — ale on ji nedává. Ale řeč plná chvály a obdivu, s níž Odysseus oslovuje Nausikaú, jí musela nevyhnutelně stoupnout do hlavy — ostatně to vysvětluje svým družkám...
Mais je viens de chercher dans l’Odyssée, Homère ne donne pas la scène que j’ai imaginée. Il est vrai qu’elle doit venir comme la conclusion logique et inévitable des faits précédents, mais enfin il ne la donne pas. Mais le discours plein de louange et d’admiration d’Ulysse en abordant Nausicaa a dû inévitablement monter à la tête de celle-ci, elle s’en explique du reste à ses compagnes...
Pokládá ho za boha — a on jí oplácí totéž...
Elle prend pour un dieu, et il lui fait la même politesse...
Zkrátka — tak to je.
Enfin c’est comme ça.
Znovu přečtu slova Odysseova.
Je relirai encore les paroles d’Ulysse.
Když se nahý a pošpiněný objeví mladým Fajačkám, všechny prchají — Nausikaa zůstává sama. „To Minerva jí dává tuto odvahu.“
Lorsqu’il apparaît nu et souillé aux jeunes pheaciennes elles s’enfuient toutes, Nausicaa reste seule. « C’est Minerve qui donne ce courage ».
Ten starý požitkář — ten starý intrikán, ostatně velmi krásný — potřebuje šaty a ochranu — a přirovnává Nausikaú k Dianě.
Le vieux viveur, ce vieil intrigant fort beau du reste a besoin de vêtements et de protection et il compare Nausicaa à Diane.
Tedy musí být vysoká, elegantní a štíhlá.
Donc elle doit être grande, élégante et svelte.
Jeho oči, říká, nikdy nespatřily smrtelnice podobné.
Ses yeux, dit-il n’ont jamais vu une mortelle semblable.
Pak ji přirovnává k palmové ratolesti, jež ho umlčela úžasem na Délu u Apollónova oltáře při cestě, již tam vykonal v doprovodu četného lidu — a tato cesta byla pro něho zdrojem největších neštěstí.
Il la compare ensuite à une tige fe palmier qu’il l’a rendu muet de surprise à Delos près de l’autel d’Apollon dans un voyage qu’il y fit suivi d’un peuple nombreux et ce voyage a été pour lui la source des plus grands malheurs.
Tak v několika slovech ji zahrnuje nejkrásnějšími lichotkami — a sám se představuje v poetickém, majestátním světle, hodném největšího zájmu svými neštěstími — zdá se pronásledován bohy.
Ainsi en quelques mots il lui prodigue les plus belles flatteries et se présente lui-même sous un jour poétique, majestueux et digne du plus vif intérêt par ses malheurs, il semble persécuté par les dieux.
Podle mne není možné, aby tato dívka — jejíž duch a krása ji staví na roveň nesmrtelným — nebyla uchvácena neobyčejným citem — zvláště v náladě, do níž ji uvedl předchůdný sen...
Pour moi il est impossible que cette jeune fille, son esprit et sa beauté rendent l’égale des immortelles ne soit pas saisie d’un sentimento extraordinaire, surtout dans les dispositions où l’avait mise le rêve précurseur...
Nakonec se zdá, že Villevieille špatně pochopil. Julian mluvil jen o hlavě Irmy, protože nepokládal za nutné říkat, že obraz je přijat — o Irmě nemohlo být ani pochybností. Jsem přijata plně a zcela.
Enfin il paraît que Villevieille avait mal compris. Julian n’avait parlé que de la tête d’irma parce qu’il ne croyait même pas utile de dire que le tableau est reçu, il ne pouvait y avoir de doute pour Irma et encore. Je suis archi-reçue.
Breslau prý nemá číslo.
Breslau n’a pas de numéro à ce qu’on dit.