❦
Čtvrtek 22. března 1883
Jeudi 22 mars 1883
Včera jsem zavolala dva řemeslníky, kteří mi postavili kostru sochy v životní velikosti podle malé, jež jsem udělala v hlíně. A dnes jsem ji nakreslila a dala jí požadovaný pohyb... Jsem velmi uchvácena. Svaté ženy v malbě — o to se pokusím toto léto. A v sochařství — mým velkým zaujetím je Ariadna. Obě díla jsou koncipována se vznešeným citem — říkám to, třebaže jsem to já sama.
Hier j’ai appelé deux praticiens qui m’ont construit la carcasse de la statue en grand, d’après la petite que j’ai faite en terre. Et aujoud’hui je l’ai dessinée et lui ai donnée le mouvement voulu... Je suis très empoignée. Les Saintes femmes en peinture que je tâcherai de faire cet été. Et en sculpture ma grande préoccupation c’est Ariadne. Ces deux œuvres sont connues avec un sentiment sublime, je le dis quoique ce soit moi.
Možná z toho nevzejde nic velkého — ale mohlo by to být nádherné.
Je n’en ferai peut-être pas grand chose, mais cela pourrait être merveilleux.
Mezitím dělám tu ženu — jež je vlastně stojící postava, postava druhé Marie z obrazu. Jenomže v sochařství, bez šatů — a vezmeme-li mladou dívku — z toho je rozkošná Nausikaa. Nechala hlavu padnout do dlaní a pláče. V póze je tak pravdivá odevzdanost, tak úplné, tak mladé, tak upřímné, tak smutné zoufalství, že jsem velmi uchvácena.
En attendant je fais cette femme qui est en somme la figure debout, la figure de l’autre Marie du tableau. Seulement en sculpture, sans vêtements et prenant une jeune fille cela fait une adorable Nausicaa. Elle a laissé tomber sa tête dans ses mains et pleure. Il y a dans la pose un abandon si vrai, un désespoir si complet, si jeune, si sincère, si triste que je suis très empoignée.
Nausikaa, dcera krále Fajáků, je jednou z nejpůvabnějších postav starověku. Postava druhého plánu — ale přitažlivá, dojemná, zajímavá.
Nausicaa, fille du roi des Phéaciens est une des plus charmantes figures de l’antiquité. Figure de second plan mais figure attractive, touchante, intéressante.
Naprosto souhlasím s Ouidou, jež by ráda uškrtila starou Penelopu a provdala Odyssea za tu ideální dívku opírající se o sloup z růžového mramoru v paláci svého otce, jež se do toho intrikána Odyssea zamiluje, když jí vypráví svá dobrodružství.
Je suis absolument de l’avis d’Ouida qui voudrait étrangler la vieille Pénélope et marier Ulysse avec cette idéale jeune fille appuyée à la colonne de marbre rose du palais de son père et s’éprenant de cet intrigant d’Ulysse au récit de ses aventures.
Nepromluví spolu ani slovo — ten měšťák odjíždí zpátky ke své zemi a svým záležitostem. A Nausikaa zůstane na břehu a hledí, jak se vzdaluje velká bílá plachta — a když vše zmizelo na modrém a pustém obzoru, nechá hlavu padnout do dlaní — prsty na tváři a ve vlasech, bez starosti o svou krásu — s rameny zdviženými a ňadry tísněnými pažemi — pláče.
Aucune parole n’est échangée entre eux, il s’en va ce bourgeois retrouver son pays et ses affaires. Et Nausicaa reste sur le rivage à regarder s’éloigner la grande voile blanche et lorsque tout à disparu à l’horizon bleu et désert elle laisse tomber sa tête dans ses mains et les doigts sur la figure et les cheveux, sans soucis de sa beauté les épaules soulevées et le sein écrasé par ses bras elle pleure.
Hodina perspektivy — Canrobertovi odešli — Alice a architekt zůstávají k večeři.
Leçon de perspective, les Canrobert partis, Alice et l’architecte restent dîner.
Ten architekt má dnes tak zvláštní výraz, že jsem ho pokládala za opilého. Ne, že by byl nevhodný — ale jakýsi postoj, nevím jak. Přitom zde nic nepil. Choval se jako muž v zoufalství, který se chce vzchopit. A byla jsem velmi v rozpacích — říkám vám — pokládala jsem ho za opilého, třebaže byl velmi slušný a klidný. Mohu se mýlit — a pak je člověk tak směšný... Ale věřím, že ten hoch mi je neobyčejně oddán. Jsou věci, jež se cítí — prosakují v lhostejných slovech... Věří v můj talent — proniká nebo si myslí, že proniká pohyby mé tváře, mé dojmy.
Cet architecte a un air si singulier aujourd’hui que je l’ai cru ivre. Non pas qu’il soit inconvenant mais une attitude je ne sais comment. Pourtant il n’a rien bu ici. C’était comme un homme au désespoir et qui veut réagir. Et j’étais très gênée, je vous dis je l’ai cru ivre bien qu’il ait été très convenable et calme. Je puis me tromper et alors on est si ridicule... Mais je crois bien que ce garçon-là m’est extraordinairement dévoué. Ce sont des choses qui se sentent, ça perce dans des paroles indifférentes... Il croit à mon talent, il pénètre ou croit pénétrer les mouvements de ma physionnomie, mes impressions.
A stejně tak si představuji, že Dusautoy má pro mě také trochu slabost... Skutečně mám štěstí.
C’est comme je m’imagine que le Dusautoy a aussi un petit faible pour moi... J’ai vrament du bonheur.