❦
Středa 21. března 1883
Mercredi 21 mars 1883
Večeříme u Gaillardů. Paní de Quincy udělala dobře, že si ho vzala: jako hraběnka nezářila v žádné společnosti, patnáct let byla vdovou a nudila se v Nice u své matky, paní de Motessus de Ballore. A pak? Gaillard je mnohem mladší než ona — jižan, inteligentní, poslanec za Vaucluse. Mají hezký malý byt v rue Saint-Lazare 44. Ale vraťme se k večeři.
Nous dînons chez les Gaillard. Elle a bien fait de se marier avec lui, Mme de Quincy, comtesse elle ne brillait dans aucun monde, veuve depuis quinze ans, s’ennuyant à Nice chez sa mère Mme de Motessus de Ballore. Et puis ? Gaillard est beaucoup plus jeune qu’elle, méridional, intelligent, député du Vaucluse. Ils ont un gentil petit appartement rue Saint Lazare, 44. Enfin revenons au dîner.
My — pan a paní Clovis Hugues. Pan Laporte, poslanec za Niève — Anatole de la Forge, poslanec za Paříž — Roche — ještě dva — a Lullier. Ten Lullier, jenž uštědřil rány Paulu de Cassagnacovi.
Nous, M. et Mme Clovis Hugues. M. Laporte, député de la Niève, Anatole de la Forge, député de Paris, Roche, encore deux ét Lullier. Le Lullier qui a donné des coups à Paul de Cassagnac.
napříč stránkou
A ten pan Laporte, jenž zpívá velmi dobře, mi nabídl, že zapůsobí na porotce, aby byl můj obraz dobře umístěn. Zná jich mnoho. A Clovis Hugues napodoboval řečníky Sněmovny. Podoba je až zarážející.
en travers Et ce M. Laporte qui chante très bien m’a offert de peser sur des jurés pour que mon tableau soit bien placé. Il en connaît beaucoup. Et Clovis Hugues a fait des imitations des orateurs de la Chambre. C’est d’une ressemblance saisissante.
Anatole de la Forge je nejpůvabnější zralý muž, jakého jsem kdy potkala — vznešený, duchaplný, milý — a především pokud jde o umění. Lullier vypadá zachmuřeně, jako nějaký šílenec, s tím hustým obočím a bílými vlasy. Co se týče Clovise Hugese — je, jak známo, tak ošklivý, jak jen lze — tvář jako panenka postavená na polici uprostřed lesa vlasů a vousů — ale s půvabnými očima — a přednáší své verše, jež jsou skutečně velmi krásné, způsobem naprosto strhujícím.
Anatole de la Forge est le plus charmant homme mûr que j’ai jamais rencontré, distingué, spirituel, aimable, surtout les arts. Lullier a l’air ténébreux, d’une espèce de fou avec ses gros sourcils et ses cheveux blancs. Quant à . Clovis Huges, il est comme on le sait aussi laid que possible, une figure de poupon mise sur l’étagère au milieu d’une forêt de cheveux et de barbe, mais des yeux charmants et il dit ses vers qui sont vraiment très beaux d’une façon tout à fait empoignante.
Přednášel „Paganiniho“ — škoda jen, že ho prý nikdy neslyšel ani neviděl — a přece by člověk přísahal, že to bylo napsáno v ohni nadšení. Je to velmi krásné. Tihle komunardi jsou půvabní — muzicíruje se bez nároků; nikdo nejde zpívat svou romanci u klavíru, což je fádní. Zpívá se a hraje jako umělci — člověk se zastaví a okomentuje hudební frázi slovy barvitými jako malba. Tihle jižané jsou podivuhodní. Mluvilo se o Gambettovi — A. de la Forge vyprávěl, že v jedné soubojové záležitosti Gambetta naprosto uchvátil jednoho ze svědků protivníka — starého velmi divokého zuáva — a že on de la Forge musel svého zuáva zavřít, aby si ho Gambetta neomotal kolem prstu.
Il a dit « Paganini », ce qui est regrettable c’est qu’il dit ne l’avait jamais entendu, ni vu, on jurerait que c’était écrit dans le feu de l’enthousiasme. C’est très beau. Ces communards sont charmants, on fait de la musique sans prétention, chacun ne va pas chanter sa romance au piano, ce qui est insipide. On chante et joue en artistes, on s’arrête pour commenter une phrase musicale par des paroles colorées comme de la peinture. Ces méridionaux sont prodigieux. On a parlé de Gambetta, A. de la Forge a raconté que dans une affaire de duel Gambetta avait absolument séduit un des témoins de son adversaire, un ancien zouave très féroce et que lui de la Forge était obligé d’enfermer son zouave pour que Gambetta n’en fit pas ce qu’il voulait.
Paní Clovis Hugues také zpívala — a falešně. Obrovská žena — o hodně větší než její vychrtlý manžel — velká tučná hlava arlézanky. A nepouštěla ho. Sedíc vedle svého velikého muže mu držela ruku nebo mu na rameno pokládala tu svou. Byli jsme v opravdu malém kruhu — pravda — zvláště ke konci — ale přesto. Ve dvě hodiny ráno jsme sborem zpívali „Magali“ v provensálském nářečí. Politika si také přišla na své — a já jsem se dožadovala práv ženy. To je v dnešní době největší ze všech nespravedlností.
Mme Clovis Hugues a chanté aussi et faux. Une femme énorme, beaucoup plus grande que son gringalet de mari; grosse tête d’arlésienne empâtée. Et elle ne le lâchait pas. Assise à côté de son grand homme elle lui tenait la main ou posait la sienne sur son épaule. Nous étions en tout petit comité c’est vrai, surtout vers la fin, mais c’est égal. A deux heures du matin on chantait « Magali » en chœur et en patois. La politique a eu sa part aussi et j’ai revendiqué les droits de la femme. C’est la plus grande des injustices à l’heure qu’il est.