❦
Úterý 20. března 1883
Mardi 20 mars 1883
Jdu odevzdat Julianovi svá čísla — a hovoříme více než hodinu o všem možném.
Je vais donner mes numéros à Julian et nous causons plus d’une heure, de tout au monde.
„Jenomže, pane, musíme to shrnout – udělám to ve dvou slovech: vše, co jsme řekli o Bastienovi, Saint-Marceauxovi, Michelangelovi, papeži, filozofii, umění se scvrkává na...“
— Seulement Monsieur, il faut nous résumer, jé le ferai en deux mots, tout ce que nous avons dit de Bastien, Saint Marceaux, Michel-Ange, le Pape, la philosophie, l’art se réduit à....
„Nedokončujte!... Můj obraz.“
— N’achevez pas ! ... Mon tableau
„Přesně tak!“
— Tout juste !
Podstatné je dobré číslo...
L’essentiel c’est un bon numéro...
A večer dostávám rozkošné překvapení. Dopis pro mámu, v němž se jí říká, že nezaplatí-li za svého bratra, obrátí se na veřejnost a sáhnou ke všemu. A že mají v rukou dopisy, v nichž slibuje zaplatit. Nuže!...
Et le soir je reçois une surprise adorable. Une lettre pour maman dans laquelle on lui dit que si elle ne paye pas pour son frère on usera de la publicité et de tout. Et que les lettres où elle promet de payer sont là. Ainsi !...
Pokaždé tomu nemohu uvěřit! A přece. Kdybyste věděli, jaké zbabělé pokrytectví!
Chaque fois je n’y peux croire ! Et pourtant. Mais si vous saviez quelle lâche hyprocrisie !
Vždy říká: „Ach! To bylo tenkrát — byla jsem hloupá, byla jsem blázen, neznala jsem svět — ale teď se snad pletu do záležitostí toho muže?“ A tak různé příběhy — až mě přesvědčí... A hle!
Toujours elle dit: Ah ! c’était dans le temps, j’étais bête, j’étais folle, je ne connaissais pas le monde, mais à présent est-ce que je me mêle des affaires de cet homme ! Et comme cela des histoires au point de me convaincre... Et voilà !
A všechno to bláto padá na mě... A žádný způsob, jak z toho ven. Žádný prostředek obrany — žádný, žádný, žádný!
Et toute cette boue est pour moi... Et aucun moyen d’en sortir. Aucun moyen de défense, aucun, aucun, aucun !
Chytím dopis — udělám scénu. A co pak? Zůstala jsem nevím jak dlouho sedět na schodišti — omráčená, zoufalá, bezradná. Ten člověk slibuje hromadu „nepříjemností“, nezaplatíme-li. Není to o placení!!! Ale plést se do té špíny! Mít co do činění s veškerými těmi hanebnostmi hotelierů, věřitelů, kavárníků — [Strany 136 až 140 rukopisu vytrhány]... a já bych je respektovala — neboť já se bojím Boha — snad proto, že... Jako nešťastní lidé a psi příliš biti, kteří se bojí všeho.
J’attrape une lettre, je fais une scène. Et après ? Je suis restée je ne sais combien de temps assise sur les marches de l’escalier assommée, désespérée, éperdue. Cet homme promet un tas de « désagréments » si on ne paie pas. Ce n’est pas de payer !!! Mais se mêler à cette saleté ! Avoir affaire à toutes ces infamies d’hôteliers, de créanciers, de cafetiers... de [Pages 136 à 140 du manuscrit arrachées]... et je les respecterais même car moi je crains Dieu, peut-être parce que... Comme les gens malheureux et les chiens trop battus qui ont peur de tout.