❦
Pondělí 26. února 1883
Lundi 26 février 1883
Princezna Eristoffová a Pavel dnes ráno přijeli z Ruska — zavoláni mým telegramem, neboť otec je velmi nemocen; je mu ale, myslím, trochu lépe — zkrátka není vážné nebezpečí.
La princesse Eristoff et Paul sont arrivés ce matin de Russie, appelés par une dépêche de moi, car mon père est très malade, mais il va un peu mieux je crois, enfin il n’y a pas de danger sérieux.
Na večeři máme ruského kněze a architekta. Celý večer jsem v náladě říkat nesmysly — je to proud dětinství a hloupůstek o pravém Bastienovi; obvinění, výmysly, pohrdání a chvály — a ten výborný Émile všechno spolkne. Dá se nachytat s udivující snadností. Odešel omráčený a otupělý — strávila jsem dobré dvě hodiny ve velkém křesle a nehorázně mu tropila žerty; je to příjemné bavit se s někým, kdo vše bere vážně. Ten chlapec nemá vtip. Ale je poctivý a věrný!
Nous avons le prêtre russe et l’architecte à dîner. Je suis en veine de dire des folies toute la soirée, c’est un flot de gamineries et d’enfantillages à propos du vrai Bastien; des accusations, des inventions, des mépris et des louanges; cet excellent Emile gobe tout. Il monte à l’arbre avec facilité étonnante. Il est parti ahuri et abruti, je suis restée bien deux heures dans un grand fauteuil à le blaguer abominablement, c’est que c’est très amusant quelqu’un qui prend tout au sérieux. Il n’a pas d’esprit ce garçon. Mais honnête et loyal !
Ach, a jak! Jak se blížila jedenáctá, osamotnili jsme se — Dina, já a on — a nechala jsem ho mluvit o Cartwrightové a spol. Nakonec říká, že kdyby nás tehdy znal jako nyní, byl by mě vzal za ramena a vyvedl z toho salónu... Jenž nemá nic ze salónu, kde se člověk otírá o kdekoho... Kde není ani jedna umělecká cetka, jež by nebyla ostudnou vzpomínkou. V okamžiku vážnosti jsem si hořce stěžovala na trampoty, které jsme měly kvůli Bastienovi. Konečně — proč, z jakého důvodu, proč, proč, proč?
Ah ! tout plein. Comme il se faisait près de onze heures nous nous sommes isolés, Dina, moi et lui et je l’ai fait parler sur Cartwright et compagnie. Enfin il dit que si alors il nous connaissait comme maintenant il m’aurait prise par les épaules et mise dehors, de ce salon... Qui n’a rien d’un salon, où l’on coudoie... Où il n’y a pas un bibelot d’art qui ne soit un souvenir honteux. Pendant une éclaircie de sérieux je me suis plainte amèrement des ennuis que nous avons eu à propos de Bastien. Enfin, pourquoi, à quel propos, pourquoi, pourquoi, pourquoi ?
Protože nelze říci jisté věci, říká, že to záleží výhradně na místě, kde jsme se setkali.
Comme il est impossible de dire certaines choses, il dit que cela tient uniquement à l’endroit où nous nous sommes rencontrés.
Že ty ženy... Nikdy mě neměly znát atd.
Que ces femmes... N’auraient jamais dû me connaître etc.
Konečně — nemůžeme se vysvětlit lépe. Jen mu uklouzl úsměv. Ale stěžuji si především na to, že si on sám představoval, že jsme dostatečné rastakvéry1 na to, abychom si ho přály využívat k ozdobě svých večírků atd.
Enfin, nous ne pouvons nous expliquer mieux. Seulement il a laissé échapper un sourire. Mais je me plains surtout de ce qu’il se soit imaginé, lui le vrai que nous sommes assez rastaquouères pour désirer d’en orner nos soirées etc.
Konečně vše skončilo vtipkováním, jehož jsem jediná autorka — včetně jednoho opakujícího se žertu, jenž mě samotnou začínal unavovat. Ale baví mě hrát dítě, holčičku — a pak chci čistotu všude a nechci vůbec vědět, že na světě je zlo.
Enfin tout fini par des plaisanteries dont je suis seule l’auteur, ainsi que d’une scie dont j’avais assez moi-même. Mais ça m’amuse de poser pour l’enfant, la gamine, et puis je veux des puretés partout et ne veux point savoir qu’il y a du mal sur la terre.
Poznámky
Pozn. překl.: „Rastaquouère“ — pohrdavé označení pro okázalé, nóbl-chtivé cizince se pochybným původem; ze šp. „rastacuero“. ↩