❦
Čtvrtek 22. února 1883
Jeudi 22 février 1883
Ten roztomilý architekt se dostaví hned zrána. Skončili jsme u tohoto: zeptal se, kdy bude hodina perspektivy — a já nemohla odpovědět jinak než vyjádřením naděje, že jeho bratr k nám brzy přijde. Ti Bastienové mě baví — a přivádím architekta k zuřivosti tím, že hořce kritizuji poslední akvarel velkého Julese. Prostě si dovolím dělat legraci z toho velkého umělce — a s jistou zlomyslností.
Cet aimable architecte s’amène à la première heure; Nous en étions resté à ceci, il avait demandé à quand la leçon de perspective et je n’avais pu répondre qu’en exprimant l’espoir que son frère viendrait bientôt nous voir. Ils m’amusent les Bastien et je fais enrager l’architecte en critiquant amèrement les dernières aquarelles du grand Jules. Je me permets tout simplement de blaguer ce grand artiste et avec quelque méchanceté.
Není dost milý — vím dobře, že je tu Stéphanie, to jest Ofélie — ale na tom nezáleží! Je škoda, že se o takových věcech nedá mluvit s architektem.
Il n’est pas assez aimable, je sais bien qu’il y a Stéphanie, c’est-à-dire Ophélie mais c’est égal ! C’est malheureux qu’on ne puisse pas parler de ces choses-là à l’architecte.
Ten druhý maluje Ofélii podle Stéphanie — a nepropustí ji do příštího roku, neboť obraz je na příští rok. Nebude ji již vodit, ponechá si ji pro obraz. To je houževnatost lstivého venkovana...
L’autre fait son Ophélie d’après Stéphanie et il ne la lâchera pas avant l’année prochaine puisque le tableau est pour l’année prochaine. Il ne l’amènera plus mais la gardera pour le tableau. C’st une ténacité de paysan sournois...
Ostatně ho přesto obdivuji, a právě proto...
Enfin je l’admire, quand même et parce que...
Hlava nejmenšího z chlapců je celá namalována.
La tête du plus petit des garçons est entièrement peinte.
Hraji Chopina na klavíru a Rossiniho na harfě, zcela sama v ateliéru.
Je joue du Chopin au piano et du Rossini sur la harpe, toute seule dans l’atelier.
Je krásné měsíční světlo — velké okno ateliéru ukazuje nebe velmi jasné, modré, nádherné. Myslím na své Svaté ženy — a jsem tak nadšena způsobem, jakým se obraz rýsuje, že mám šílený strach, aby ho někdo jiný neudělal dříve... To ruší hluboký klid večera.
Il fait un beau clair de lune, la grande fenêtre de l’atelier laisse voir le ciel très clair, bleu, magnifique. Je pense à mes Saintes femmes et je suis si enthousiasmée de la façon dont se présente le tableau que j’ai une peur folle qu’un autre le fasse avant... Ça trouble le calme profond de la soirée.
Jsou radosti, které na ničem nezávisejí — dnes večer jsem velmi šťastna; právě jsem přečetla Hamleta v angličtině a kolébám se v hudbě Ambroise Thomase.
Il y a des jouissances en dehors de tout, je suis très heureuse ce soir, je viens de lire Hamlet en anglais et je suis bercée par la musique d’Ambroise Thomas.
Jsou dramata věčně dojemná, nesmrtelné typy... Ofélie... Bledá a blonďatá. To uchvacuje srdce. Ofélie. Člověk by si přál prožít nešťastnou lásku... Ne.
Il y a des drames éternellement émouvants, les types immortels... Ophélie... Pâle et blonde. Ça prend au cœur. Ophélie. On a envie d’éprouver un amour malheureux... Non.
Ofélie, květiny, smrt.
Ophélie, les fleurs, la mort.
Květiny a smrt. To je krásné. Pro takové snění, jako je to dnešní, by měly existovat formule — veškerá poezie procházející myslí by se neměla ztrácet, ale slévat v dílo... To by byl tento deník... Ne, je příliš dlouhý. Ach! Kdyby Bůh dovolil, abych udělala svůj obraz — ten pravý, ten velký. Letos to bude opět jen... jakási studie. Inspirována Bastienem? Bože můj — ano i ne; pouze jeho malba tak připomíná přírodu, že kdo ji věrně kopíruje, je odsouzen se jí podobat.
Les fleurs et la mort. C’est beau. Il doit y avoir des formules pour des rêveries comme celle de ce soir, c’est-à-dire toutes les poésies qui passent par la tête ne devraient pas se perdre mais se fondre en une œuvre... C’est ce que ce journal serait... Non il est trop long. Ah ! si Dieu permettait que je fasse mon tableau, le vrai, le grand. Cette année ce ne sera encore que... une sorte d’étude. Inspirée de Bastien ? Mon Dieu oui et non, seulement sa peinture ressemble tellement à la nature que si on la copie fidèlement on est condamné à lui ressembler.
Hlavy jsou živé — není to krásná malba jako Carolus, ale malba přece. Je to maso, je to kůže... lidská — žije, dýchá.
Les têtes sont vivantes, ce n’est pas de la belle peinture comme Carolus, mais de la peinture en somme. C’est de la chair, c’est la peau... humaine, ça vit, ça respire.
Není tu ani zručnost, ani rukopis — je to sama příroda — a to je vznešené.
Il n’y a ni adresse, ni touche, c’est la nature même, et c’est sublime.