Středa 3. ledna 1883

Čtení novin plných Gambetty mi svírá hlavu jako železný kruh — ty vlastenecké tirády, ta zvučná slova: vlastenec, velký občan, národní smutek... Nemohu pracovat — zkoušela jsem, chtěla jsem se k tomu přinutit — a právě ta falešná chladnokrevnost první chvíle způsobila, že jsem se dopustila nenapravitelné a nikdy politovatelné hlouposti, že jsem zůstala v Paříži, místo abych hned, jakmile přišla zpráva, pospíchala do Ville d’Avray, viděla ten pokoj a třeba i udělala náčrtek... Nebudu vždy nikdy oportunistkou...
Ostatně... Z novin vidíte, že Bastien neopustil ani na okamžik Ville d’Avray ani Palais-Bourbon. Dnes večer jdeme do Opery — lóže Casa-Riera, jako obvykle. Gaviniovi, Géry, Nervo, Lahirle, markýz a markýza de Villeneuve — markýza je dcera prince Pierra Bonaparta a vdala se za svého malého markýze díky milionu, který daroval princ Roland, její bratr, ženatý a ovdovělý po slečně Blancové z Monaka. Tak. Jsem celá v růžích a bílých výparech, cop omotaný kolem hlavy — tato koruna z vlasů má cosi rozkošného. Markýz de Casa-Riera je tu také. Je to synovec starého zesnulého, po němž zdědil šedesát milionů. Je mu padesát let a je svobodný.

Poznámky

Ville d’Avray: obec západně od Paříže, kde Gambetta bydlel v Les Jardies, bývalém Balzacově domě, a kde 31. prosince 1882 zemřel. Bastien-Lepage ho namaloval na smrtelném loži. ↩
Princ Pierre Bonaparte (1815–1881): synovec Napoleona I., který roku 1870 zastřelil novináře Victora Noira. ↩
Slečna Blancová z Monaka: Marie-Félix Blancová (1859–1882), dcera Françoise Blanca z monte-carlského kasina; roku 1880 se provdala za prince Rolanda Bonaparta a zemřela roku 1882, měsíc po narození jejich dcery. ↩
Markýz de Casa-Riera: nesmírně bohatý španělský šlechtic. ↩