❦
Čtvrtek 4. ledna 1883
Jeudi 4 janvier 1883
Viděla jsem Juliana, který měl v kapse Pelletanův1 článek, jenž mě tak dojal — měl ho u sebe, aby mi ho ukázal. Říká mi, že nikdy neprožiju skutečnou vášeň (mluvě o Gambettovi a té ženě) — že nejsem dost žena — téměř jako ta tiráda Claude Vignona vůči Camille Maupin2 (viz Balzacova Beatrix). Ostatně — přece nejsem natolik nadřazena, abych... Věštkyně mi to řekly. Ostatně mě ten netvor Julian utěšuje tím, že zato mně připadnou všichni muži a můj dvůr bude vždy početný — neboť v podstatě jsem šarmantní, vtipná, originální... Ale chybí mi citlivá struna... Zkrátka budou mě zbožňovat, aniž by mě milovali — a možná bytosti obyčejné, které budou pokládat za pravé všechny mé city ze štrasu... Tento člověk mi nerozumí — nebo se sama špatně posuzuji... Anebo — je to možné... Má pravdu: mé slzy, mé rozechvění, mé tirády — to vše je póza pro publikum... Tím ovšem necítím o nic méně všechno, co cítím... Říká, že je to jen na povrchu... Je to možné. Ostatně... Tyto noviny na mě působí hrozně. Rakev převezli do Paláce — přijal ji předseda sněmovny.
J’ai vu Julian qui avait dans sa poche l’article de Pelletan qui m’avait tellement émue pour me le montrer. Il me dit que je ne ferai jamais de passion véritable (en parlant de Gambetta et de cette femme) que je ne suis pas assez femme, presque la tirade de Claude Vignon à Camille Maupin (voir Beatrix de Balzac). Enfin je ne suis pourtant pas supérieure au point de... Les tireuses de cartes me l’ont dit. Du reste ce monstre de Julian me console en disant que en revanche j’aurai tous les hommes et que ma cour sera toujours nombreuse car en somme je suis charmante, spirituelle, originale... Mais pas la fibre sensible... Enfin on m’adorera sans m’aimer et peut-être des êtres ordinaires qui prendront pour du vrai toutes mes émotions en strass... Il ne me comprend pas cet homme ou c’est moi qui me juge mal... ou au fait c’est possible... Il a raison, mes larmes, mes agitations, mes tirades tout cela c’est poser le public... Je n’en ressents pas moins tout ce que je ressents... Il dit que c’est à la surface... C’est possible. Enfin... Ces journaux me font un effet terrible. On a amené le cercueil au Palais, c’est le Président de la chambre qui l’a reçu.
„Děkuji vám, že jste ho sem přivezl“ — říká Spullerovi3 a propukne v pláč. A já se rozpláču. Přísný, vážný, prostý Brisson4 — který jeho přítelem nebyl. „Děkuji vám, že jste ho sem přivezl.“ V tom je skutečné pohnutí, jaké žádná komedie nikdy nedá. A noviny se svým velkým řečníkem, slavným, řečníkem, géniem, mocným dechem, lví hlavou... Jsem dojata, rozrušena, téměř nemocna... A ještě Brisson, který říká, že snad nikdy nenajde odvahu mluvit o této strašné smrti... Ve čtyřiceti čtyřech letech. Ještě před pěti dny!...
Je vous remercie de l’avoir amené ici - dit-il à Spuller en fondant en larmes. Et moi de pleurer. L’austère, le grave, le simple Brisson qui n’était pas son ami. Je vous remercie de l’avoir amené ici: Il y a là une émotion réelle que ne donnera jamais aucune comédie. Et les journaux avec leur grand orateur, illustre, orateur, génie, souffle puissant, tête léonine... Je suis remuée, énervée, presque malade... Et encore Brisson qui dit qu’il n’aura peut-être jamais le courage de parler sur cette mort épouvantable... A quarante-quatre ans. Il y a cinq jours encore !...
Večer trávíme psaním pozvánek na 12.
On passe la soirée à écrire des invitations pour le 12.
Je mi docela tak, jako by mě ta smrt zlomila... Nemohly jsme dovnitř, ač jsme dvě hodiny stály ve frontě.
Je suis tout à fait comme si cette mort m’avait brisée... Nous n’avons pas pu entrer, après avoir fait queue pendant deux heures.
Dav byl celkem slušný — vezmeme-li v úvahu francouzský charakter, tlačenici, šťouchance lokty, navazované hovory, věčné pokušení vtipkovat ke všemu; nevyhnutelné žerty v takové vřavě.
La foule a été assez respectueuse pourtant si l’on prend en considération le caractère français, la presse, les coups de coude, les conversations engagées, la tentation perpétuelle de faire de l’esprit à propos de tout; les drôleries inévitables dans une cohue pareille.
A když se hlasitě smáli, byli tu lidé, kteří zjednávali ticho nebo křičeli: je to neslušné, mějte k němu úctu... A všude se prodávaly fotografie, medaile, ilustrované noviny. Život, smrt Gambettova! Ne Srdce se svírá před tím brutálním konstatováním události, tou publicitou tak přirozenou — a přece mi připadala jako nestoudnost...
Et lorqu’on riait fort, il y avait des gens qui imposaient silence, où criaient c’est indécent, respectez-le... Et on vendait partout les photographies, les médailles, des journaux illustrés. La vie, la mort de Gambetta ! Non Le cœur se serre devant cette constatation brutale de l’évènement, de cette publicité si naturelle pourtant qui m’a paru comme une impudeur...
Poznámky
Pelletan: Camille Pelletan (1846–1915), radikální republikánský novinář a politik z La Justice, Gambettův odpůrce. ↩
Claude Vignon a Camille Maupin: kritik a spisovatelka z Balzacovy Béatrix (1839). ↩
Spuller: Eugène Spuller (1835–1896), Gambettův nejbližší druh po dvacet let. ↩
Brisson: Henri Brisson (1835–1912), předseda Poslanecké sněmovny. ↩