Středa 13. prosince 1882

Architekt Bastien, který se onoho večera chlubil, že mě naučí perspektivu, přichází dát lekci; Bojidar přihlíží. Ale tyhle věci chápu neobyčejně těžko — jako matematiku, která mě otupovala a přiváděla k pláči, protože jsem se k ní chtěla přinutit. Všichni večeří spolu a máma a já jdeme do Opery s Gaviniovými, zatímco ostatní jdou do Gymnase.
V Opeře velká lóže, velké toalety, máma má všechny diamanty. A já, celá rozehřátá četbou Balzaca, hledala jsem markýzy d’Espardové, Rubemprée a Rastignacy — a nemusela jsem jít daleko: hrabě Plater a hrabě de Solms sedící za mnou vypadali jako blízcí příbuzní Luciena Chardona.
Nesmrtelný génius.

Poznámky

Gymnase: Théâtre du Gymnase-Dramatique na bulváru Bonne-Nouvelle, jedno z nejmódnějších pařížských divadel pro lehčí komedii a činohru. ↩
Markýza d’Espard, Lucien de Rubempré a Eugène de Rastignac: postavy Balzacovy Lidské komedie. ↩
Lucien Chardon (alias Lucien de Rubempré): protagonista Ztracených iluzí (1837–43) a Lesku a bídy kurtizán (1838–47), pohledný, leč slabý venkovan stravovaný pařížskou ctižádostí. ↩