❦
Čtvrtek 14. prosince 1882
Jeudi 14 décembre 1882
Ráno se jdeme podívat na obrazy, které pravý Bastien1 přivezl z venkova. Je tu a upravuje okraje pláten a různé věci v pozadích. Potkáváme se jako přátelé — je tak milý, tak dobrosrdečný... Možná takový ve skutečnosti není, ale má tolik talentu — a přece je rozkošný. A chudák architekt úplně zastíněn bratrovou září. Přivezl několik studií: večer ve vesnici — měsíc se již ukazuje a v oknech se rozsvěcuje; muž vracející se z polí se obrací, aby promluvil k ženě, která se ubírá k domu, kde je osvětlené okno; soumrak je podán úžasně — klid, který vše zaplavuje, lidé vracející se domů, vše mlčí, jen se ozývá štěkot nějakého psa. Jaká barva, jaká poezie, jaké kouzlo!
Le matin nous allons voir les toiles que le vrai Bastien vient de rapporter de la campagne. Il est là, entrain d’arranger les bords des tableaux et certaines choses dans les fonds. Nous nous rencontrons comme des amis, il est si gentil, si bon enfant... Peut-être n’est-il pas tout cela mais il a tant de talent, pourtant il est charmant. Et le pauvre architecte tout à fait effacé par le rayonnement fraternel. Il a rapporté plusieurs études, un soir au village, la lune paraît déjà et les fenêtres s’allument, un homme rentrant des champs se retourne pour parler à une femme qui se dirige vers la maison ou la fenêtre est illuminée, le crépuscule est rendu merveilleusement, le calme qui envahit tout, les gens qui rentrent chez eux, tout se tait, seulement on entend aboyer quelque chien. C’est d’une couleur, d’une poésie, d’un charme !
Žánr Julese Bretona2, kterého nazývají básníčkem, by byl vhodnější. Je tu také kovárna, kde pracuje stařík. Je to velmi malé — a přesto není méně krásné než ta podivuhodná malá hnědá plátna, jaká člověk vídá v Louvru.
Le genre de Jules Breton qu’on appelle poète gros comme le poing, serait mieux. Il y a aussi une forge ou un vieux bonhomme travaille. C’est tout petit et ce n’est pas moins beau que ces merveilleuses petites toiles brunes qu’on voit au Louvre.
K tomu krajiny, voda, Benátky a Londýn. A dvě velká plátna — anglická prodavačka květin a dívka na poli. V životní velikosti — a naprosto mě ohromila, tolik mi připadají pod jeho úrovní.
A côté de ça des paysages, de l’eau, Venise et Londres. Et deux grandes toiles, une bouquetière anglaise et une gamine dans un champ. C’est grand comme nature et m’a rempli de stupéfaction tellement cela me paraît inférieur à lui-même.
Nejprve člověka oslní rozmanitost a všemocnost tohoto talentu, který pohrdá specializací a vše dělá svrchovaně. Jeho anglický kluk je o řád nad těmi dvěma dívkami; a pokud jde o loňského kluka, nazvaného Pas-mèche3 je to jednoduše mistrovské dílo. Odpoledne pózuji u Tonyho a portrét je hotov!! Jaké štěstí.
D’abord on est ébloui par la variété et la toute puissance de ce talent qui dédaigne la spécialité et fait tout supérieurement. Son gamin anglais est une fois au-dessus de ces deux filles, quant au gamin de l’année dernière intitulé « Pas-mèche » c’est tout simplement un chef d’œuvre. Dans l’après midi je pose chez Tony et le portrait est fini !! Quel bonheur.
Poznámky
„Pravý Bastien“: Jules Bastien-Lepage (1848–1884), na rozdíl od svého bratra, architekta Émila. ↩
Jules Breton (1827–1906): malíř idealizovaných venkovských výjevů, který vydával i básně. ↩
Pozn. překl.: Pas mèche (1882; Marie píše „Pas-mèche“): obraz Julese Bastiena-Lepage zachycující malého pouličního kluka. Ustálený český název obrazu neexistuje; doslova „žádný knot“, hovorově „nic z toho“, „to nejde“. ↩