Vycházím z Théâtre-Français, druhé představení „Krále se baví“. Není to dobře zahráno — je dokonce překvapující, že je to tak špatně zahráno v takovém divadle. Got-Triboulet není tragický, ani zábavný, ani zlý. V prvním dějství jeho žerty vyznívají naprázdno. Je to tím, že to není hercova vina. A přece říkám, že je... Tytéž žerty jsou zábavné při čtení, při třetím čtení stejně jako při prvním — no, ne přímo zábavné, ale dost. A myslím, že Coquelin by byl dokonalým Tribouletem. A ve druhém dějství ten výkřik: „Ah, kletba!“ — to by mělo být uchvacující, hluboké; jako něco osudového, pověrečného; trest za výsměchy Saint-Vallierovi a účinek otcovy kletby. Got to zpívá jako v divadle nižšího dramatu. A ten strašný, jímající výbuch: „Chci svou dceru!“ Cítíte vše, co v tom musí být — přetečení, zoufalství, hrůza. Ten člověk, který po všem tom grimasování a smíchu propukne v to mocné: „Chci svou dceru!!“
Je sors du Théâtre français, la 2ème du « Roi s’amuse ». Ce n’est pas bien joué, c’est même étonnant que ce soit si mal joué dans un tel théâtre. Got-Triboulet n’est pas tragique, ni drôle, ni méchant. Au premier acte ses plaisanteries tombent à plat C’est que ce n’est pas la faute de l’acteur. Et je dis que si... Les mêmes plaisanteries sont drôles à la lecture et à la troisième aussi bien qu’à la première, enfin pas drôles, drôles, mais assez. Et je crois que Coquelin aurait été un Triboulet parfait. Et dans le second acte, cette exclamation: Ah ! la malédiction, ce devrait être d’un effet saisissant, profond; comme quelque chose de fatal, de superstitieux; cette punition pour les railleries à Saint Vallier et l’effet de la malédiction du père. Got le chante comme dans les théâtres de drames inférieurs. Et cette terrible et poignante explosion: Je veux ma fille ! sentez-vous tout ce qu’il doit y avoir là d’excédé, de désespéré, d’effrayant. Cet homme qui après avoir tâché de grimacer et de rire éclate dans ce formidable: Je veux ma fille !!