❦
Čtvrtek 23. listopadu 1882
Jeudi 23 novembre 1882
Včera bylo druhé představení „Krále se baví“1 a zároveň padesáté výročí. Přirozeně se lóže sehnat nepodařilo.
C’était hier la 2ème représentation du « Roi s’amuse » et en même temps le cinquantenaire. Naturellement on n’a pas pu trouver de loges.
Co dělám tento týden, je tak špatné, že tomu sama nerozumím. Julian mě k sobě zavolal, aby to neříkal před všemi, a řekl mi slova tak zbytečná, tak krutá... Tak...: „Teď se nepokoušejte podnikat torza ani důležité věci — dělejte jen detaily, ale dotáhněte je do konce. Prozatím opusťte veškerou myšlenku na ctižádost, ta neexistuje. Nemáte tušení, k jaké skromnosti, k jaké prostotě je třeba se vrátit, abyste se z toho dostala. Tak nemyslete na Salon.“ Nerozumím mu. Loni mi říkal přibližně totéž — a teď, když vidí loňské studie, říká: „Teď byste toho tolik neudělala, to byla dobrá práce.“ Podle něj už čtyři roky nic nedělám — to jest: začal se svými výtkami, nářky a malými sarkasmy od té doby, co maluji, tedy tři nebo čtyři roky.
Ce que je fais cette semaine est si mauvais que je n’y comprends rien moi-même. Julian m’a appelée chez lui pour ne pas le dire devant tout le monde et m’a dit des paroles si inutiles, si cruelles... Si...: « En ce moment ne tachez pas d’entreprendre des torses ou des choses importantes, ne faites que des morceaux mais poussez jusqu’au bout. Laissez toute idée d’ambition pour le moment, cela n’existe pas. Vous n’avez pas idée, à quelle modestie, à quelle simplicité il faut revenir pour sortir de là. Voilà ne songez pas au Salon ». Je ne le comprends pas. L’année dernière il me disait à peu près la même chose, maintenant en voyant les études de l’année dernière il dit: - Vous n’en feriez pas autant à présent, c’était du bon travail. - A le croire voilà quatre ans que je ne fais plus rien, c’est-à-dire qu’il a commencé ses reproches et ses lamentations et ses petits sarcasmes depuis que je peins, depuis trois ou quatre ans.
Myslí si snad, že mě tím žene k práci — je to naopak; to mě zničuje, tři hodiny jsem stála ztracena, s nejistýma rukama a ohněm v pažích. Ale to je hloupé, protože mě to zničuje. Jestliže v malbě nedělám tak rychlé pokroky jako v kresbě, to ještě není důvod, aby mi říkal všechny ty hanebnosti. A přece. Ne. Minulé léto jsem namalovala Irmu, která se směje — a všichni to považovali za dobré, i když trochu suché. Toto léto po Španělsku, po nemoci, jsem udělala pastel, který všichni považovali za výtečný, a malbu dobrou. Co se stalo od té doby? Pokazila jsem svého rybáře? Ano — a pak jsem jela na šest týdnů do Ruska; vracím se, narazím na hnusný model, špatné místo, nutím se pracovat přesto, nechce se mi — dělám hrůzu, již škrabu a špiním, snažím se v tom chaosu namalovat paži, Julian přichází, právě když jsem ji jen hrubě nastínila a velmi špatně — a tehdy mi to říká, u sebe, ještě soukromně.
Il croit peut-être me pousser à travailler, c’est le contraire; cela m’anéantit, je suis restée pendant trois heures perdue, les mains incertaines et le feu aux bras. Mais c’est bien bête car cela m’anéantit. Si je ne fais pas en peinture de rapides progrès comme en dessin ce n’est pas une raison pour me dire toutes ces infamies. Et encore. Non. L’été dernier j’ai fait Irma qui rit et tout le monde a trouvé cela bien quoiqu’un peu sec. Cet été après l’Espagne, après la maladie, j’ai fait un pastel que tout le monde a trouvé excessivement bien et une peinture bien. Qu’est-ce qui s’est passé depuis ? J’ai raté mon pécheur ? Oui, et puis j’ai été en Russie six semaines de vacances; je rentre, je tombe sur un modèle immonde, une mauvaise place, je me force à travailler quand même, à contre cœur, je fais une horreur que je gratte, que je salis, j’essaye dans ce tas de peindre un bras, Julian arrive comme je venais de l’ébaucher et très mal, et alors il me dit cela, chez lui encore, en particulier.
Že nejsem Breslau, to vím; že potřebuji studovat, to také vím — ale od toho k tvrzení, že je vše ztraceno, že už nic neumím, že jsem spáchala nebo nespáchala nevím co, že se stalo nevím co... Řeklo by se přece, že tomu vůbec nerozumím, na mou čest.
Que je ne suis pas Breslau, je le sais, que j’ai besoin d’étudier je le sais; mais de là à venir me dire que tout est perdu, que je ne sais plus rien, que j’ai commis ou pas commis je ne sais quoi, qu’il est arrivé je ne sais quelle chose... Enfin on dirait que je n’y comprends rien ma parole d’honneur.
Nedělá to úmyslně... Ale co tedy? Po mé nemoci, v Nice — všechno úsilí, které jsem vynaložila, označil za hrůzu; ale jestli je to jeho pocit, je to i můj; jenže to nesmí chodit říkat, že je to proto, že se rozptyluji, že nic nedělám, že jsem si jistá sebou, že nechci, že se pokládám za hotovou umělkyni. On sám tomu nevěří — je to výsměch. Ale to je hloupé, protože mě to zničuje. Jestliže v malbě nedělám tak rychlé pokroky jako v kresbě, to ještě není důvod říkat mi všechny ty hanebnosti. A přece. Ne. Jsou snad Irma nebo pastel nějak výrazně horší než Breslau v roce 1879? Breslau po třech letech malby vystavuje svou přítelkyni Marii2 — já po třech letech jsem namalovala Irmu, která se směje, přičemž hotová je jen hlava a paže; strávila jsem nad tím patnáct dní, z nichž osm nebo devět přípravou šatů, které byly pak smazány.
Il ne le fait pas exprès... Alors quoi ? Après ma maladie, à Nice tous les efforts que j’ai faits, il les a traités d’horreur, mais si c’est son sentiment, c’est aussi le mien; seulement il ne faut pas venir dire que c’est parce que je m’éparpille, que je ne fais rien, que je suis sûre de moi, que je ne veux pas, que je me crois arrivée. Il ne le croit pas, c’est une dérision. Mais c’est bien bête car cela m’anéantit. Si je ne fais pas en peinture de rapides progrès comme en dessin ce n’est pas une raison pour me dire toutes ces infamies. Et encore. Non. Irma ou le pastel sont-ils bien inférieurs à Breslau en 1879 ?? Breslau au bout de trois ans de peinture expose son amie Maria, moi au bout de trois ans j’ai peint Irma qui rit, il n’y a que la tête et le bras de fini; j’y ai passé quinze jours, dont huit ou neuf à faire la robe qui a été effacée ensuite.
Breslau strávila dva měsíce propracováváním Marie — měla čas dělat a přepracovávat ruce a šaty. Já se v roce 1881 považuji přibližně za rovnou Breslau z roku 1879. To by znamenalo postupovat stejným tempem: Breslau začala malovat koncem roku 1876 nebo začátkem 1877 u Juliana, poté co kreslila — ale protože kreslila i před Julianem, nemůžeme srovnávat přesně, beru tedy jen léta malby. Když jsem já začala kreslit, Breslau malovala již přibližně rok. Tedy jestliže jsem v roce 81 přibližně na úrovni její síly z roku 79, postupovaly jsme stejně. Ale pak onemocním a ztratím šest nebo sedm měsíců. Pak se to trochu napraví... A k tomu uvažte, že je talentovanější malířka než já — což je nepopiratelné. Nu, nepokročila jsem tedy tak špatně, jak Julian tvrdí. Rok 1882 pro mě odpovídá Breslauině neúspěchu z roku 1880 — jsem tedy nyní na její úrovni z roku 1882?
Breslau a mis deux mois à fricasser Maria, elle a eu le temps de faire et de refaire les mains et la robe. Moi je me crois en 1881 presque égale à Breslau de 1879. Ce serait marcher de la même façon, Breslau a commencé à peindre à la fin de 1876 ou au commencement de 1877, chez Julian, après avoir dessiné mais comme elle a dessiné avant Julian, nous ne pouvons comparer exactement, je ne prends donc que les années de peinture. Moi quand j’ai commencé à dessiner, Breslau peignait déjà depuis un an à peu près. Donc si je suis à peu près de sa force de 79 en 81 nous avons marché de pair. Mais alors je tombe malade et perds six ou sept mois. Puis ça reprend un peu... Et avec cela supposez qu’elle soit mieux douée que moi pour peindre, ce qui est incontestable. Eh bien je n’ai déjà pas si mal marché que Julian veut dire. 1882 pour moi correspond au four de Breslau en 1880, suis-je à présent de sa force en 1882 ?
Ale srovnání nelze donekonečna udržet — od určitého bodu temperament každé z nás nedovoluje srovnání jako v ateliéru. Teprve v příštím září budu na místě (stále chronologicky), kde ona dosáhla svého salonního úspěchu.
Mais la comparaison ne peut se continuer, à un certain degré le tempérament de chacun ne permet plus de comparer comme à l’atelier. En septembre prochain seulement je serai au point (toujours comme chronologie) ou elle a eu son succès du Salon.
Předchozí rok byla umístěna ve vnější galerii3. Nu, i kdybych teď nebyla úplně na úrovni jejího neúspěchu, mám svou nemoc jako omluvu. Čtu si to znovu a obdivuji se. Za dva nebo tři roky mi to přijde velmi legrační. Prozatím pokračuji. Je vůbec možné, že mě takhle deptá4 jen proto, že jsem opustila jeho ateliér? Vím, že když se Breslau dala do práce doma, říkali, že je skončená. Ale o to přece nemůže jít.
L’année précédente elle était placée à la galerie extérieure. Eh bien quand même je ne serais pas en ce moment tout à fait de la force de son four j’ai ma maladie pour m’excuser. Je me relis et je m’admire. Ça me paraîtrai bien drôle dans deux ou trois ans. Pour le moment je continue. Est-il donc possible qu’il me dise dans le troisième dessous parce que j’ai déserté son atelier. Je sais que lorsque Breslau s’est mise à travailler chez elle on la disait finie. Ça ne peut pourtant pas être cela.
Že potřebuji studovat, to vím — Tony je toho názoru, já také. Nejsem ještě tam, kde chci být — to je jasné, známé, uznané. A naříkala jsem si na to před Tonym tolik, že mě utěšuje slovy, že to je proto, že se pouštím do věcí krajní obtížnosti a chci, aby to bylo velmi dobré — a to prozatím není možné. Ta řeč je rozumná a dá se pochopit. Breslau se nepouštěla do plenéru a neodvažovala se naříkat, že to není tak dobré jako Bastien5; protože jsem v roce vnější galerie, měla bych dělat jako ona a ne malovat rybáře u vody. Svou malou Bretonku udělala teprve následujícího roku v plenéru — a to nebylo tak obtížné jako rybář. Připočtěte k tomu, že je více malířkou než já.
Que j’ai besoin d’étudier, je le sais, c’est l’avis de Tony, c’est le mien. Je ne suis pas arrivée, c’est clair, c’est connu, c’est entendu. Et j’en ai tellement gémi devant Tony qu’il me console en disant que c’est parce que j’entreprends des choses de la dernière difficulté et que je veux que ça soit très bien, et que pour le moment c’est impossible. Le langage est raisonnable, et se comprend. Breslau n’entreprenait pas de plein air et n’osait pas gémir parce que ce n’était pas aussi bien que Bastien, puisque j’en suis à l’année de la galerie extérieure je devrais faire comme elle et non pas peindre des pêcheurs au bord de l’eau. Elle n’a fait sa petite bretonne que l’année suivante en plein air et ce n’était pas si difficile que le pêcheur. Ajoutez à cela qu’elle est plus peintre que moi.
Když jdu příliš rychle, ztrácím hlavu a znepokojuji své mistry. Tedy připustíme-li, že jsem stejně nadaná jako Breslau, postupovala jsem přibližně jako ona.
En allant trop vite je m’ahuris et je trouble mes maîtres. Donc en admettant que je suis aussi bien douée que Breslau, j’ai marché à peu près comme elle.
Ale nejsme stejné — ona je o mnoho více malířkou, já jsem byla nemocná a neměla jsem její umělecké prostředí, podněcující a příznivé.
Mais nous ne sommes pas pareilles, elle est bien plus peintre et j’ai été malade, et je n’ai pas eu son milieu artiste, entraînant et propice.
To vše však nebrání tomu, aby mé postavení v ateliéru bylo ponižující — mám dojem, že dělám pokání, že se vracím k práci. To je nesnesitelné. Zdá se mi, že mě považují za starou neúspěšnou žákyni, že mě pokládají za starší než Breslau a dokonce než hnusná Amélie — a že si dělají legraci z kdysi skvělých začátků a že je to jako...
Tout ça n’empêche pas que à l’atelier ma situation est humiliante, j’ai l’air de faire pénitence, de me remettre au travail. C’est insupportable. Il me semble que l’on me regarde comme une vieille élève ratée, qu’on me croit plus ancienne que Breslau et même que la dégoûtante Amélie et qu’on se moque des brillants débuts d’autrefois et que c’est comme...
Poznámky
Le Roi s’amuse (Král se baví, 1832): veršované drama Victora Huga, vládou zakázané po prvním uvedení v roce 1832 a padesát let nehrané. Jeho obnovená premiéra v roce 1882 k padesátému výročí byla velkou pařížskou divadelní událostí. Děj — dvorní šašek, jehož dceru svede král — posloužil jako libreto Verdiho Rigolettovi (1851). ↩
Breslauina Maria: portrét přítelkyně Marie, který Louise Breslau vystavila na Salonu 1879 (Marie: „Breslau en 1879“). ↩
Vnější galerie (galerie extérieure): nejméně výhodné místo k zavěšení na Salonu. ↩
„Ve třetím suterénu“ (dans le troisième dessous): divadelní obrat — třetí úroveň pod jevištěm, kde se uchovávaly kulisy, byla nejhlubší a nejnepřístupnější. Být „ve třetím suterénu“ znamenalo být naprosto zničen či zhroucen. ↩
Bastien-Lepage: Jules Bastien-Lepage (1848–1884), přední francouzský naturalistický malíř své generace, známý velkými figurálními obrazy v plenéru, mezi nimi Johankou z Arku (1879). ↩