❦
Pátek 17. listopadu 1882
Vendredi 17 novembre 1882
Tedy od nynějška budu méně než kdokoli, neúplná, mrzáčka... Budu potřebovat shovívavost a spolupráci svých, jemnocit cizích. Nezávislost, svoboda — to vše je skončeno.
Ainsi je vais désormais être moins que n'importe qui, incomplète, infirme... J'aurai besoin de la complaisance et de la complicité des miens, de la délicatesse des étrangers. L'indépendance, la liberté tout cela est fini.
Já, tak hrdá — budu se muset stydět a nedůvěřovat si v každém okamžiku. Píši to, abych si to vryla do vědomí, ale ještě tomu nevěřím. Je to tak hrozné, ale ještě si to neuvědomuji — je to tak kruté, tak neuvěřitelné...
Moi si fière, il me faudra rougir et me défier de moi à chaque instant. J'écris ceci pour m'en pénétrer mais je n'y crois pas encore. C'est tellement horrible, mais je ne me rends pas encore compte, c'est si cruel, si incroyable...
Pohled na svou svěží, růžovou tvář v zrcadle mě naplňuje lítostí... Ano, všichni to vědí nebo se to dozvědí — všichni ti, kteří již byli tak šťastní, když mě mohli pomlouvat... Je hluchá...
La vue de ma figure fraîche et rose dans une glace me remplit de pitié... Oui, tout le monde le sait ou va le savoir, tous ceux qui étaient déjà si heureux de me décrier... Elle est sourde...