Úterý 3. října 1882

Přijeli — byli u maminky, která je pokládá za okouzlující a telegrafuje mi to. Odjíždím v neděli v osm hodin večer... Ledaže bych změnila názor.
Večer jsem měla model a měla jsem tu hloupost nechat vstoupit Saint-Amanda. Netřeba říkat, že jsem nemohla pracovat — a bylo třeba ho vidět — byl zcela rozjařen a pokoušel se štípat tu ubohou dívku, kterou jsem narychlo zahalila draperií — jinak by byl...!
Ne — především nesmí se nikdy nechat vstoupit nikoho — pro ty, kteří nejsou zvyklí na nahotu, musí to vypadat víc než legrační. Pózovala za paravánem — co by to bylo, kdyby ji viděl nahou! Říká se, že je méně než muž — přesto mu pouhá myšlenka, že za tím paravánem je nahá žena, změnila hlas i oči... Zolo, kde jsi? Je to odporné...