Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 2. října 1882

Nesu svého proklatého starého rybáře Julianovi. Není to špatné. Ale to není ono. Sáhla jste na něco velmi zajímavého — ale musí to být provedení první třídy! První třídy, rozumíte. Je sice pravda, že nejste ještě v stavu to takto udělat — na tom nezáleží — já bych si oči vytrhal, ale něco bych z toho udělal.
Zde v podstatě to, co říká starý Rodolphe — přidejte k tomu gesta, intonace a rozvití, které to vše obnáší. Kdepak, hrome — kdybych byl schopen udělat velmi dobrý kus, neplakala bych. Ale to je právě to! Musím dělat věci nad své síly — v mém věku Breslauová nedělala plenéry s takovými pretencemi. Tedy... Hle — nevím kolikrát už přemaluji... Za rok bych to možná udělala napoprvé. Ale hle — starý Charles bude možná příští rok mrtvý — a já taky. Pouštím se do toho nejtěžšího, nedělám z toho Bastien-Lepageho — a křičím, jako by to nebylo přirozené a správné. Breslauová dělala plenér teprve po roce — a ani ten nebyl tak obtížný. Neboť je velký rozdíl mezi figurou odrážející se na zemi nebo stromech, věcech, které se málo mění, a figurou odrážející se na vodě — z toho lze zešílet... Proto nechci nic dělat postupně... Naučila jsem se italsky v Dantovi. Koneckonců ať je jak je — přijíždím na tento ostrov Grande Jatte, škrábu, strhávám, bourám a znovu připravuji, abych se pokusila o poslední úsilí... Ve stavu nervového napětí a mimořádného odhodlání... Byl by potřeba velký klid — a přemalovat to klidně, jako novou věc, využívajíc zkušenosti nabyté v těchto třech týdnech ostrovní malby... Matka Jacobová mi řekla, že budu na ostrově — a Edmond mi předpověděl, že na ostrově musím udělat nevím co, nebo že se mi přihodí něco šťastného — zkrátka ostrov má udělat mé štěstí... Na to jsem při odjezdu nemyslela — a teď tomu nevěřím — neboť aby tento rybář byl dobrou věcí... to by byl skutečný zázrak — proto raději o tom nemyslím a říkám si hned: ne, ne, ne a ne.