❦
Pondělí 28. srpna 1882
Lundi 28 août 1882
Jsou dny, kdy opravdu věřím, že tady něco mám. Poslyšte — je nemožné, aby tato horečka, tato vzepětí, tato láska k tomu, co dělám, nebyly určeny k tomu, aby vyústily v něco velkého. Je nemožné vidět a cítit přírodu a formu tak jako já, aniž by člověk dospěl k...
Il y a des jours où je me crois vraiment quelque chose là. Ecoutez, c’est impossible que cette fièvre, ces élans, cet amour de ce que je fais ne soient pas destinés à aboutir à quelque chose de grand. Il est impossible de voir et de sentir la nature et la forme comme moi sans arriver à ...
Nakreslila jsem druhou postavu obrazu, a pak — jak Tchernitská přišla, zatímco jsem pracovala, a četla v rohu — udělala jsem z ní rychlou skicu.
J’ai dessiné la deuxième figure du tableau puis comme la Tchernitsky étant arrivée pendant que je travaillais, lisait dans un coin, j’en ai fait une pochade.
Nikdy nic neupravovat — žádná úprava nestojí za pravdu, velké umění spočívá v tom, zachytit správný okamžik a dělat, co člověk vidí... Ale přece si uvědomte tuto pravdu: ke správnému kopírování přírody je potřeba génius a obyčejný umělec ji bude moci vždy jen parodovat... Zručný řemeslník, který kopíruje jen pro kopírování, vytváří vulgární dílo, které dav nazývá realistickým a jímž často právem pohrdá. Nejde o to vzít kohokoliv a namalovat ho tak, jak ho vidíme — zachycený pohyb, póza se udrží jen přibližně a při pózování to ztuhne; duch musí být zasažen a udržet dojem okamžiku, kdy člověk věc spatřil. Tam se pozná umělec.
Il ne faut jamais rien arranger, aucun arrangement ne vaut la vérité, le grand art consiste à saisir le bon moment et à faire ce qu’on voit... Mais pénétrez-vous donc de cette vérité que pour copier la nature juste il faut avoir du génie et qu’un artiste ordinaire ne pourra jamais que la parodier... Un exécutant habile qui copie pour copier fait une œuvre vulgaire que le vulgaire appelle réaliste et dont il a souvent raison de faire fi. Il ne s’agit pas de prendre n’importe qui et de le peindre tel qu’on le voit, le mouvement surpris, la pose ne se garde qu’à peu près et en posant ça se raidit, il faut que l’esprit soit frappé et garde l’impression de l’instant où vous avez vu la chose. C’est là que l’on reconnaît l’artiste.
Přečetla jsem znovu jednu knihu od Ouidy — ženy s ne příliš velkým talentem — jmenuje se Ariadne a je v angličtině. Kniha stvořená k tomu, aby dojímala v nejvyšší míře; za poslední tři nebo čtyři roky jsem se ji dvacetkrát chystala číst znovu a pokaždé jsem couvla, protože jsem věděla, jaké pohnutí mi způsobila a že by mi je způsobila znovu. Pojednává o umění a lásce a odehrává se v Římě.
J’ai relu un livre d’Ouida, une femme de pas trop de talent, cela s’appelle Ariadne, c’est en anglais. Un livre qui est fait pour émouvoir au suprême degré; j’ai été sur le point de le relire vingt fois depuis trois ans ou quatre ans et j’ai toujours reculé sachant quelle agitation il m’a causée et devait me causer encore. Il s’agit d’art et d’amour et cela se passe à Rome.
na okraji
Při prvním čtení mě dojmula jedině láska a Řím.
dans la marge A la première lecture je n’avais été touchée que par l’amour et par Rome.
Tři věci dohromady — z nichž jediná by stačila, aby mě nadchla — a láska je mezi nimi ta nejmenší; kdyby se z knihy láska vyjmula, zbylo by dost, aby mě to přivedlo k šílenství. Chovám k Římu zbožnou lásku, úctu, vášeň, jíž se nic nevyrovná. Neboť Řím umělců a básníků, ten pravý, ve mně světský Řím, který mi způsobil tolik utrpení, ani trochu nepoznamenal. Vzpomínám jen na poetický a umělecký Řím — a ten mě přivádí na kolena. V knize jde o sochařství — a já se k němu pořád chystám; včera večer jsem nemohla spát!
Trois choses réunies dont une seule suffit pour me passionner et l’amour en est la moindre, on ôterait l’amour du livre qu’il resterait bien assez pour m’affoler. J’ai pour Rome une adoration, une vénération, une passion que rien n’égale. Car la Rome des artistes et des poètes, la vraie n’a pas même été atteinte chez moi par la Rome mondaine qui m’a fait souffrir. Je ne me rappelle que de la Rome poétique et artistique et celle-là me met à genoux. Il s’agit de sculpture dans le livre, je suis toujours sur le point d’en faire, hier soir je ne pouvais pas dormir !
Ó božská sílo umění, ó nebeský a nesrovnatelný cite, který člověka drží daleko od všeho, ó nejvyšší rozkoši, která ho povznáší nad zem — se sevřenou hrudí a očima zvlhlýma slzami tě vzývám a padám na tvář před Bohem, aby mi dopřál své ochrany. Je to k zešílení — chci dělat deset věcí najednou, cítím, věřím, věřím — slyšíte? — že udělám něco dobrého. A má duše vzlétá do neznámých výšin.
Ô divine puissance de l’art, ô sentiment céleste et incomparable qui vous tient loin de tout, ô suprême jouissance qui vous élève au dessus de la terre, c’est la poitrine oppressée et les yeux mouillés de larmes que je l’invoque et que je me prosterne devant Dieu pour qu’il m’accorde sa protection. C’est à devenir folle, je veux faire dix choses à la fois, je sens, je crois, je crois entendez-vous que je vais faire quelque chose de bien. Et mon âme s’envole vers des hauteurs inconnues.
Jen aby to nebylo proto, abych pak klesla ještě níž... Ty návraty jsou strašné, ale v životě je potřeba všeho... Dny sklíčenosti následují hodiny vzrušení — člověk trpí v obou. Přesto nejsem taková pozérka, abych tvrdila, že trpí stejně.
Pourvu que ce ne soit pas pour retomber plus bas.. Ces retours sont terribles mais il faut de tout dans la vie... les jours d’abattement suivent les heures d’exaltation, on souffre pendant les deux, pourtant je ne suis pas assez poseuse pour dire qu’on souffre également.
Nic neupravovat? A obrazy? Můj? Nuže, je to skoro totéž — námět vás zastaví, zasáhne, a je zřejmé, že si v tom okamžiku představíte scénu, uvidíte obraz. Byla-li vaše představivost zasažena živě, uvidíte ho skoro ve stejnou chvíli, kdy čtete nebo přemýšlíte. Jsem si jistá, že všechny skutečně dojemné obrazy byly pojaty takto. Mimo to je jen hledání a opravování — akademie. Dělat je třeba jen to, co se vnucuje, co vás trápí a drží.
Ne rien arranger ? Et les tableaux ? Le mien ? Eh bien c’est presque la même chose, un sujet vous arrête, vous frappe il est évident qu’à l’instant même vous vous représentez la scène, vous voyez le tableau. Si votre imagination a été vivement frappée, vous le voyez presque en même temps que vous lisez ou pensez. Je suis sûre que tous les tableaux vraiment émouvants ont été conçus comme cela. Hors de là il n’y a que recherches et corrections, académie. Il ne faut faire que ce qui s’impose, ce qui vous tracasse, vous tient.
Dumas má naprostou pravdu — člověk nedrží námět, to námět drží člověka. Muž, který hraje za sto sou, může prožívat stejné úzkosti jako ten, kdo hraje sto tisíc franků... Mohu si tedy uvědomit...
Dumas a bien raison, on ne tient pas son sujet, c’est le sujet qui vous tient. Un homme qui joue cent sous peut éprouver les mêmes angoisses que celui qui joue cent mille francs... Je puis donc me rendre compte...
Ne, ne! Je ve mně taková potřeba vyjádřit své dojmy, taková prudkost uměleckých emocí, tolik zmatených věcí se mi tlačí v hlavě, že se to jednoho dne musí nějak vyjádřit. Formule — ó, ta formule.
Non, non ! Il y a en moi un tel besoin de traduire mes impressions, une telle violence d’émotions artistiques, tant de choses confuses se pressent dans ma tête que cela ne peut manquer de se traduire un jour. La formule ô la formule.
Všechna hrabata hledající věno řeknou, že formulí by byl sňatek. Nejsem dost naivní, abych zaměňovala... dojmy. Nejsem světice a někdy bych ráda byla chlapcem — ale nepleťme prosím pozemské touhy, které chápu intuicí nebo přirozeností... S těmi ostatními... To, čemu pan Dumas fils říká láska, je potřeba jako každá jiná, bez níž se snadno obejde ten, kdo je víc než dívka nebo zvíře.
Tous les comtes à la recherche d’une dot diront que la formule serait le mariage. Je ne suis pas assez innocente pour confondre les... impressions. Je ne suis pas une sainte et je voudrais bien parfois être garçon mais ne confondons pas je vous prie des aspirations terrestres et que je compends par intuition ou par nature... Avec les autres... Ce que M. Dumas fils appelle l’amour est un besoin comme un autre et dont on se passe facilement quand on est plus qu’une jeune fille ou qu’un animal.
Co se lásky týče — pravé lásky — nuže, je to vedlejší věc, doplněk, korunování stavby, přinejmenším pro mě.
Quant à l’amour, au vrai eh bien c’est un accessoire, un complément, un couronnement de l’édifice, du moins pour moi.
K ní se dojde jinou cestou — být znám, slavný, velký — to s sebou zcela přirozeně přináší úspěchy a vášně, které člověk probouzí. Ale už zase odbočuji od tématu.
On y arrive par autre chose, être connu, célèbre, grand, cela entraîne à sa suite tout naturellement les succès et les passions qu’on inspire. Mais voilà que je sors de mon sujet.
Šlo prostě o to, říct „jděte k šípku“ falešným Diogenům, kteří by chtěli snížit na svou úroveň city, jež nejsou schopni pochopit. Existují špinavé, ničemné, hnusné stvůry, které veškeré ženské ambice svádějí na tělesné příčiny... provdejte ji a přestane malovat. A přitom by šlo jmenovat ženy vdané nebo jakoby vdané, které měly talent i génius. Byly i takové, které zůstaly Johankami z Arku, ale takoví byli i velcí muži. Vidíte přece, ničemní fyzikové, že nejste nic než hrubci. A protože vám musím říci vše — vězte, ohavná zvířata svatého Antonína, že když vyznavači Umění myslí na to, čemu pan Dumas fils říká láska, myslí na to jako na večeři, na spánek atd. A že kdybych byla vdaná, nevzalo by mi to lásku k Umění, ale naopak by mi to dovolilo věnovat se mu s větším klidem, nemajíc jiné trápení než to myšlenkové. Je mi líto, že vám to říkám, ale zdá se mi, že diskutuji s bytostmi a odpovídám na jejich námitky.
Il s’agissait simplement de répondre zut aux faux Diogène qui voudraient ramener à leur niveau des sentiments qu’ils sont incapables de comprendre. Il y a de sales, d’ignobles, de hideuses créatures qui ramènent toutes les ambitions féminines à des causes physiques... mariez là et elle ne fera plus de peinture. On pourrait pourtant citer des femmes mariées ou comme mariées qui ont eu du talent et du génie. Il y en a eu aussi qui sont restées Jeanne d’Arc mais il y eu aussi des grands hommes dans ce cas. Vous voyez bien ignobles physiciens que vous n’êtes que des brutes. Et puisqu’il faut tout vous dire sachez hideux animaux de Saint Antoine que si les adeptes de l’Art songent à ce que M. Dumas fils appelle l’amour, c’est comme à leur dîner, à leur sommeil etc. Et que si j’étais mariée cela ne m’enlèverait pas l’amour de l’Art, mais au contraire me permettrait de m’y consacrer avec plus de tranquillité n’ayant d’autre trouble à subir que celui de la pensée. Je suis fâchée de vous dire cela, mais il me semble que je discute avec des êtres et je réponds à leurs objections.