Středa 23. srpna 1882

Místo abych pracovala na jakékoliv studii, procházím se — ano, slečna dělá procházky umělkyně a pozoruje! Byla jsem dvakrát v dětském útulku, ráno i odpoledne. Ředitelka je již mou přítelkyní na okraji díky krabičce olověných vojáčků věnovaných jejímu synovi — co se dětí týče, při druhé návštěvě mě díky almužně v podobě bonbonů obklopily a tiskly se k mé sukni jako stádečko rozkošných malých zvířátek. Všechny ty důvěřivé, nevinné, ještě mlhavé oči; a to všechno za mnou cupitalo malými krůčky na ještě nejistých nožičkách. Pak je posadili a přitom si hrály, jakoby nic, ty nejhodnější se daly do přednášení a čas od času po mně vrhly pohled, aby viděly účinek.
Hned po návratu dělám náčrt: Nechte děti přicházet ke mně. Ježíš a děti. Ach! Kdyby tak člověk měl talent.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: „Sinite parvulas venire ad me“ (Mk 10,14; tak v textu, Vulgáta má parvulos). Překlad podle Českého ekumenického překladu. ↩