❦
Pondělí 7. srpna 1882
Lundi 7 août 1882
Zdálo se mi, že mi Cassagnac říká, že mě vždy miloval.
J’ai rêvé que Cassagnac me disait qu’il m’a toujours aimée.
Včera jsme o tom mluvili, Tony říká, že jím pohrdá hlavně kvůli jeho prvním soubojům, při nichž riskoval, že zabije lidi, jen aby se proslavil. Čistý a mírný Tony!
On en a parlé hier, Tony dit qu’il le méprise surtout à cause de ses premiers duels où il a risqué de tuer du monde pour se faire connaître. Pur et doux Tony !
Já ho zbožňuji, toho Cassagnaca — byl tam hrozný herec s takovýmito kníry, který hrál ušlechtilého hrdinu... Nuže ano, Cassagnac je Porte Saint-Martin a [je] (nejasné) — musím mít vulgární vkus, nebo spíše je to typ, který muži haní ze žárlivosti, neboť ho zbožňují všechny ženy. Ó, jaká hanba! Když si na to pomyslím! Nedovedete si představit — nikdy o mně neměl slušnou myšlenku! Pamatujete se, jak jsme s Dinou k němu šly převlečeny? A on se nás ptal, jak jsme dokázaly vyjít z domu — tak jsem vymyslela, že jsme řekly, že jdeme za přítelkyněmi z ateliéru, a že kdyby nás tam přišli hledat, Rosalie dostala příkaz vše zařídit, neboť je zvyklá na naše útěky v Itálii. Nepřítel, darebák, zrádce — mohl by vymyslet něco horšího, kompromitujícího, špinavějšího?
Moi je l’adore Cassagnac, il y avait un horrible acteur avec des moustaches comme ça qui jouait le noble héros... Eh bien oui, Cassagnac est Porte Saint Martin et [est] (ambigu) il faut croire que j’ai le goût vulgaire ou plutôt que c’est un type que les hommes décrient par jalousie, car toutes les femmes l’adorent. Oh ! quelle ignominie ! Quand je pense ! Vous ne vous imaginez pas, il n’a jamais eu de moi une idée propre ! Vous rappelez-vous, quand Dina et moi sommes allées chez lui déguisées. Et il nous demandait comment avons-nous fait pour sortir de la maison, alors j’ai inventé que nous avions dit que nous allions chez des amies de l’atelier et que si on allait me chercher là-bas Rosalie avait ordre de tout arranger car elle a l’habitude de nos escapades en Italie. Un ennemi, un méchant, un perfide aurait-il trouvé quelque chose de plus mauvais, de plus compromettant, de plus salissant.
Co si o mně asi myslel? Ptám se na to sama sebe s opravdovým zoufalstvím. Bože můj, vždyť vidíš, že musím moci... Ale jak.
Qu’est-ce qu’il a pensé de moi ? C’est avec un véritable désespoir que je me le demande. Mon Dieu vous voyez bien qu’il faut que je puisse... Mais comment.
A pak mi nikdy neuvěří.
Et puis il ne me croira jamais.
I kdybych se skvěle provdala, bude si přesto myslet to, co jsem o sobě řekla... A navíc bych ho měla nenávidět, nenávidět, nenávidět... Proto se musím pomstít.
Si même je me marie magnifiquement il n’en pensera pas moins ce que j’ai dit de moi... Et puis je devrais le détester, le détester, le détester... Ce qui fait qu’il faut que je prenne ma revanche.
Ulice! Cestou od Tonyho jsme projížděly třídami kolem Vítězného oblouku — bylo asi půl sedmé večer, v létě, vrátní, děti, poslíčci, dělníci, ženy, všichni ve vratech nebo na lavičkách, nebo klábosí před vinárnami. Ale jaké jsou tam nádherné obrazy! Prostě nádherné! Daleko ode mě, abych usilovala hlavně o parodii skutečnosti — to je věc lidí bez vkusu; ale v tomto životě, v této skutečnosti jsou věci nádherné. Největší mistři jsou velcí jedině díky pravdě. Vrátila jsem se domů uchvácena ulicí — ano, a ti, kdo se vysmívají tomu, čemu říkají naturalismus, nevědí, co to je, a jsou hlupáci. Jde o to zachytit přírodu na místě činu, umět vybírat a zachytit. Volba dělá umělce.
La rue ! En revenant de chez Tony nous avons fait passer par les avenues autour de l’Arc de Triomphe, c’est vers six heures et demie, l’été, les concierges, les enfants, les garçons en courses, les ouvriers, les femmes, tout cela aux portes ou sur les bancs publics ou causant devant les marchands de vin. Mais il y a là des tableaux admirables ! Tout bonnement admirables ! Loin de moi de viser surtout à la parodie de la vérité, c’est le fait des vulgaires; mais dans cette vie, dans cette vérité il y a des choses admirables. Les plus grands maîtres ne sont grands que par la vérité. Je suis rentrée émerveillée de la rue, oui et ceux qui se moquent de ce qu’ils appellent le naturalisme ne savent pas ce que c’est et sont des imbéciles. Il s’agit de saisir la nature sur le fait, de savoir choisir, et de la saisir. Le choix fait l’artiste.
Můj portrét bude nesporně banální. Sedím ve velkém křesle, v bílých mušelínových šatech s mírným výstřihem. Póza je celkem živá, vypadám, jako bych hovořila, jsem čelem. Je to velmi všední.
Mon portrait sera incontestablement banal. Je suis assise dans un grand fauteuil, en robe de mousseline blanche à moitié décolletée. La pose est assez éveillée, j’ai l’air de causer, je suis de face. C’est très ordinaire.
Vracím se k ulici... Dala by se těžit jako zlatý důl... Nechtěla bych se dotýkat venkova — tam vládne svrchovaně Bastien-Lepage — ale pro ulici ještě žádný... Bastien nebyl. A v naší zahradě lze malovat skoro vše. Jsem v jednom z těch dnů, kdy má člověk třicet šest věcí na práci.
Je reviens à la rue... On pourrait exploiter la mine... Je ne voudrais pas toucher à la campagne, Bastien-Lepage y règne en souverain mais pour la rue il n’y a pas encore eu de... Bastien. Et dans notre jardin on peut peindre presque tout. Je suis dans un de ces jours ou on a trente six choses à faire.