Středa 12. července 1882

Připravuji svůj slavný obraz, který bude velmi těžké udělat. Bude třeba najít krajinu toho druhu, jaký si představuji, a hrob vytesaný ve skále... Chtěla bych ho moci udělat blíž k Paříži, na Capri, to je úplný Orient a není to tak daleko, nějaká skála... Ale byl by potřeba skutečný hrob; musí existovat v Alžírsku a hlavně v Jeruzalémě, nějaký židovský hrob vytesaný ve skále. A modely, ach, tam jich budu mít nádherné a v pravých krojích — Julian říká, že je to bláznovství; chápe, říká, že mistři, ti, kdo umějí všechno, jezdí dělat své obrazy na místo, protože oni tam jedou hledat jedinou věc, kterou nemají — šťávu, pravdivou pravdu; kdežto já, jíž chybí tolik! Nu, ale mně připadá, že právě to musím hledat, protože úspěch budu moci mít jen silou upřímnosti; jak tedy chce, abych si odpírala tu šťávu, já, která nemohu mít nic jiného, nebo skoro nic. Co bude ten obraz znamenat, bude-li udělán v Saint-Germain s Židovkami z Batignolles a v naaranžovaných krojích.
Kdežto tam najdu šaty obnošené, nošené, pravdivé, a ty náhodné tóny dávají věci, jaké nelze udělat schválně. Ale ztracený čas cesty — čtrnáct dní — a čtrnáct dní zařizování, celkem měsíc. Odjela bych 15. září, přijedu 22., 10. října budu moci začít, dávám si tři měsíce... Týden na rozvržení a kresbu, týden na přípravu.
24. října začnu malovat a k 1. listopadu bude hotová hlava hlavní postavy. Tělo se udělá do 10. listopadu, protože jsou to šaty a je z něj vidět jen paže a krk. 11. začnu druhou postavu, která zabere deset dní. 27., 28., 29. a 30. listopadu budou vyplněny malováním popředí. Dávám si dalších deset dní na pozadí, což mě přivádí k 10. prosinci. Všimněte si, že jsem na všechno počítala skoro dvojnásobek toho, co pravděpodobně spotřebuji, ale je třeba brát v úvahu, že několik částí bude nutno začít znovu. Tak jsem si dala dva týdny na kreslení a přípravu, to je opravdu mnoho; týden na hlavu, přitom hlavu, která je z profilu, lze udělat za jediný den, a vlasy s čelem za den; předpokládám tedy, že ji budu muset začít znovu třikrát. Pak deset dní na tělo... Ne, tak se počítat nemá, je třeba počítat pravděpodobný skutečný čas a pak... Tedy takto. Připravit a nakreslit, týden od 10. do 18. října. 17. a 18. hlava, 19. ruka, 20. paže, 21. krk, 22. rameno, 23. druhá paže, 24. a 25. šaty. 26. druhá hlava, 27. jedna paže, 28. druhá, 29. ruka, 30. a 31. šaty. Listopad 1., 2., 3.; 4. a 5. na popředí; 6., 7., 8., 9. a 10. pozadí. Tedy za měsíc musím mít všechno hotovo, podaří-li se všechno hned napoprvé.
napříč stránkou
Mezi tímto dnem a 5. květnem 1883 je ušlý obrovský kus cesty... Takový obraz se jen tak neudělá. Nic jsem netušila.
Jenže tak to nikdy nebývá; proto si dám tři měsíce, protože je třeba počítat s dny špatného počasí a s nepovedenými částmi. Ale udělám to rychleji, protože kompozice bude hotová už tady, je vyrytá právě tu, v hlavě. Od 10. října do 15. prosince je šedesát sedm dní. Přitom potřebuji třicet dní obyčejné práce, ano, třicet dní. Ano, třicet dní. Odečítejme: zbývá třicet sedm dní. Odečtěme sedm dní nemoci. Zbývá třicet; patnáct dní špatného počasí a patnáct dní na předělání toho, co bude špatné. Nemluvě o tom, že budu-li jich potřebovat víc, mohu zůstat i déle než do 15. prosince... Ach, to jsou mi řeči!
Ne, ale jde o to, že nalodím-li se zpátky 15. nebo 20., budu 1. ledna v Paříži a mohla bych za dva a půl měsíce, které mi zbudou, udělat dobrý portrét.
Mé výpočty jsou velmi přesné. Vezměte Thérèse: řekla jsem přesně čtrnáct dní a dala jsem tomu třicet; a všimněte si, že s hlavou jsem měla celou dobu smůlu.
Tedy když si dám třikrát víc, než je třeba, mohu se trefit, protože tenhle obraz je mnohem těžší a bude třeba hledat účinek a tolik věcí... Nu, neudělám-li ho napoprvé, jedním tahem, znamená to, že bude špatný... A přece... Ach, tyhle výklady a tohle pero...
Dost, dost, dost.

Poznámky

Pozn. překl.: Batignolles — obyčejná čtvrť na severozápadě Paříže (17. obvod), v té době známá svými malíři. ↩