❦
Čtvrtek 13. července 1882
Jdeme s vévodkyní k Julianovi a pak do Bois, kde je ještě spousta lidí. A na večeři máme Saint-Amanda, Cernyovou, Géryho a oba Engelhardty; to všechno neohlášeně.Jeudi 13 juillet 1882
A protože kuchař byl namol opilý, neměli jsme vůbec žádnou večeři, muselo se poslat do vedlejší mlékárny pro něco k jídlu. Ale nasmáli jsme se. Géry přinesl cukrované mandle ze křtin své vnučky. Ukazujeme mu dům, a on mě v ateliéru najednou skoro vezme kolem pasu; myslela jsem, že mi chce položit nějakou otázku, kterou přerušil mámin příchod, a na schodech jsem se ho zeptala: „Na co?“
Et le cuisinier étant ivre mort nous n’avons pas eu de dîner du tout, il fallu envoyer dans la crèmerie à côté chercher des choses à manger. Mais on a bien ri. Géry avait apporté des dragées du baptême de sa petite fille. Nous lui faisons voir l’hôtel et le voilà qu’à l’atelier, il me prend presque la taille, j’ai cru qu’il allait me faire quelque question que l’entrée de maman avait interrompu et dans l’escalier je lui ai demandé quoi ?
Na nic, představte si; smál se a říkal, že mě chtěl poprosit o polibek... Ale protože Gavini, on a Saint-Amand jsou mi jako otcové... beru to tak... A přece ten žert od takového bonapartisty na mě udělal ošklivý dojem.
Rien, figurez-vous, il riait en disant qu’il voulait me demander un baiser... Mais comme Gavini, lui et Saint Amand sont mes pères... je prends cela... Pourtant cette plaisanteries de la part de cet espèce de bonapartiste m’a fait un vilain effet.
Pořád si myslím, že se ke mně někdo bude chovat bez úcty a že mě pokládají za někoho málo počestného... Je to hloupé, protože Géry u nás viděl dokonalou společnost... A pak... Stejně je to nepříjemné a já jsem z toho rozladěná... Zvlášť když jsme si vzali ten dům v téhle umělecké čtvrti... A můj obraz... Kdybyste věděli — budu muset odjet, abych ho udělala, a předem zuřím, protože moje rodina bude té cestě přisuzovat zdravotní účel, takže mám skoro chuť zůstat... Je to ke vzteku.
Je crois toujours qu’on va me manquer de respect et qu’on me prend pour quelqu’un de peu honorable... C’est bête, car Géry a vu du monde parfait chez nous... Et puis... C’est égal c’est ennuyeux et me voilà tracassée... Surtout que nous avons pris cet hôtel dans ce quartier d’artistes... Et mon tableau... Si vous saviez, je serai obligée de partir pour le faire et j’enrage d’avance car ma famille va attribuer un but hygiénique à ce voyage, de sorte que j’ai presque envie de rester... C’est enrageant.
Tony musí vidět skici a dát mi své rady. Odnesu mu je v sobotu, nepřijde-li zítra.
Il faut que Tony voit les esquisses et me donne ses avis. Je les lui porterai samedi s’il n’est pas venu demain.
A pak jsem zamilovaná do Cassagnaca, srdce se mi nudí. Ten novinář, kterému je osmatřicet a půl, ženatý s dcerou staré dobrodružky, už neví, jestli existuji. Ne, víte, potřebuji nezávislost; spaluji své dívčí mládí z obou konců a hryžu udidlo.
Et puis je suis amoureuse de Cassagnac, mon cœur s’ennuie. Ce journaliste de trente-huit ans et demi, marié à la fille d’une vieille cascadeuse, ne sait plus si j’existe. Non, voyez-vous il me faut une indépendance; j’use la jeune fille par les deux bouts et je ronge mon frein.
Byla bych příliš nešťastná, kdybych si vzala muže, který bude přirozeně chtít i věno, i ženu. Je nemožné, abych někoho takového milovala... A čekat na nějakého milionářského knížete, možná v Rusku, a i tak... Hledáním příležitosti by se ztratilo příliš mnoho času.
Je serai trop malheureuse d’épouser un homme qui voudra naturellement et la dot et la femme. Il est impossible que j’aime ce quelqu’un... Et attendre un prince millionnaire quelconque en Russie peut-être et encore... Il faudrait perdre trop de temps à chercher l’occasion.
Potřebuji zvláštního manžela... Který mi dá jméno, postavení, který bude čestný a nechá mě na pokoji. Abych byla vdaná a docela svobodná; nevidím nikoho než Saint-Amanda. Mám chuť mu při důvěrném hovoru, s co nejobratnějšími oklikami, nadhodit... Že bych hledala spíš přítele, bratra. Že umění, jemuž se oddávám, vyžaduje, aby... A pak, jakoby dětinsky, že mi několik věštců předpovědělo, že zemřu při porodu... Ne, to je příliš choulostivé. Saint-Amand není jako každý, ale nelze mu vysvětlit, že mi to vyhovuje...
Ce qu’il me faut c’est un mari spécial... Qui me donne un nom, une position, qui soit honnête et qui me fiche la paix. Que je sois mariée et tout à fait libre; je ne vois que Saint Amand. J’ai envie de lui glisser en causant confidentiellement et avec des détours aussi habiles que possible... Que je cherherais plutôt un ami, un frère. Que l’art auquel je m’adonne demande que... Et puis en guise d’enfantillage que plusieurs sorciers m’ont prédit que je mourrai à la naissance d’un enfant... Non, c’est trop délicat. Saint Amand n’est pas comme tout le monde mais impossible de lui faire comprendre que cela me va...
On se ženit nemůže... Ale nelze mu říci, že právě proto si ho chci vzít. A pak, bude se bát, že ne... nebo že budu dělat hlouposti... Ach, kdyby se tak rozhodl. Bylo by to rozkošné. Měla bych takový klid, a koneckonců, když už existuje rozvod, mohla bych pak uzavřít velký sňatek.
Il ne peut pas se marier... Mais impossible de lui dire que c’est pour cela que je veux l’épouser. Et puis il craindra de ne... ou bien que je fasse des bêtises... Ah ! s’il se décidait. Ce serait ravissant. Je serais si tranquille, et enfin comme il y a le divorce je pourrai trouver à faire un grand mariage.