Neděle 9. července 1882

Tedy, odvezly jsme Tonyho k paní de Fitz-James, která by chtěla, aby se její vnučka učila malovat. Ostatně ta malá zuřila a neskrývala to, což nás, ujišťuji vás, pořádně uvedlo do rozpaků. Potom večeře s Tonym, Julianem a Engelhardtovými — zkráceně Engel... Tony a já nejdřív rozprávíme o malířství, jde o pana Baudryho, jehož kvality prý neuznávám, a odtud přejdeme k Itálii, k poetickým dojmům, kterým se Julian vysmívá; říká, že přes všechny její krásy by tam člověk byl smutný, sám... Na to odpovídám, že existuje něco lepšího než skutečná přítomnost a že ta božská zem působí... plodí... už nevím... Touhy, které... Tony to shledává velmi správným, a že ten dojem je tak silný, že kdyby člověk našel duchovně spřízněnou bytost odpovídající jeho touhám, na místě by z toho zemřel. Možná by z toho nezemřel, ale chápu, že si takový výraz vynucuje síla dojmu.
Lituji ty, kdo tam nic nepocítili... Já tam byla za nepříjemných, bouřlivých okolností... Ale vracím se tam ve vzpomínce... Tony je rozhodně sentimentální bytost, a protože jsme se dnes večer setkali na několika výšinách citu, v [zábleskách] prchavých odstínů... Možná má hlavu trochu rozpálenou... Člověk to cítí a je tím víc v ráži. Nic tak nepovznáší a nedělá člověka půvabným jako pocit, že vykonává vliv... sympatický, a pak! Ach, štěstí! Saint-Marceaux mu řekl, že jsem půvabná, originální, neobyčejná a poutavá! Ale... má vdanou milenku a nemocný žaludek!
Po večeři jdeme k Bidelovi podívat se na zvířata do Neuilly — Bidel, takový Cassagnac mezi krotiteli šelem. Je to krásné. A protože není pozdě, vyjedeme si balonem, a protože je koneckonců teprve půl dvanácté, jedeme až k Tonymu, a když jsme je vysadily na chodník, nechám kočár vrátit, abych se zeptala, který z těch dvou se jmenuje Joseph... jeden z nich zapomněl svrchník...
Jsem opojená sama sebou, rozřečnila jsem se náramně a jsem nadšená... Umělci, to už je velmi jemná společnost, ale chtěla bych poznat literáty, jsem si jistá, že bych těm myslitelům udělala radost... Ne, protože, víte, je to zábavné... Slovo je krásnější než malba — probírat se city. Ach, jaké pole k diskusím, jaké rozkošné besedy... A nejlepší je, že mám naději zazářit... Ale člověk nikdy nezazáří, když s tím počítá. Ó mládí, ó živote, ó všechno! Jsem spokojená! S čím? To je dost těžké určit... Žena nemá větší spokojenosti, než když věří, že okouzluje...

Poznámky

Pozn. překl.: Paul Baudry (1828–1886), slavný akademický malíř, známý především stropními malbami pařížské Opery.
Pozn. překl.: Poloironická ozvěna teologického pojmu présence réelle (skutečná přítomnost Kristova v eucharistii), zde přenesená na téměř mystický zážitek Itálie.
Pozn. překl.: René de Saint-Marceaux (1845–1915), slavný francouzský sochař.
Pozn. překl.: Bidelův slavný zvěřinec a cirkus, oblíbená pouťová atrakce.