❦
Pátek 30. června 1882
No, to všechno mě unavuje, hnusí se mi to. Už toho mám dost...Vendredi 30 juin 1882
Ano, jaksi si nemohu najít místo, bloudím... Nedělám Nic! To je to neštěstí!
Oui, en quelque sorte je ne me trouve pas de place, j’erre... Je ne fais Rien ! Voilà le malheur !
Onehdy jsme o tom s Julianem mluvili; říká, že už rok a půl nedělám nic, tu a tam měsíc práce, po skocích, v návalech... pak nic. Žádná soustavnost, žádná důslednost, žádná skutečná energie! Je to pravda. Sešla jsem z cesty, potřebovala bych odvádět kus práce, každý týden jednu studii, a místo toho hledám třicet šest věcí, a když se mi něco zalíbí, jsem sklíčená, protože na to nestačím. Potřebovala bych příklad pracovitosti a nemohu... Zkusila jsem se vrátit do ateliéru a nešlo to. Mohla bych pracovat sama? Jsem jako omámená, už nevím, kam jít ani co dělat. Nemám sílu udělat prostou studii, vždycky se musím pustit do příliš mnoha věcí a protože to nevychází dobře, upadám do zoufalství. A teď je z toho nervový stav... Ostatně nikdy nebudu malovat, nikdy, nikdy, nikdy se mi nepodařilo namalovat pořádný kus, a maluji už tři a půl roku... Polovinu jsem ztratila, připouštím, ale to je jedno... Zkrátka jsem bez dechu; je třeba mít odvahu a vůli začít znovu, vrátí se to pomalu. Vrátím se. Ne, bylo by třeba nějakého velkého průlomu, který by mě zase dostal nad vodu...
L’autre jour avec Julian nous avons causé de cela, il dit que voilà un an et demi que je ne fais plus rien, par ci, par là un mois de travail, par bonds, par emportements... puis rien. Pas de suite, pas d’esprit de conduite, pas d’énergie vraie ! C’est vrai. Je suis dévoyée, j’aurai besoin d’abattre de l’ouvrage, chaque semaine une étude et au lieu de cela je cherche trente six choses et quand quelque chose me plaît je suis découragée parce que je ne suis pas en état de le faire. Il me faudrait un exemple de travail et je ne puis... J’ai essayé de retourner à l’atelier et je n’ai pas pu. Est-ce que je pourrai travailler seule, je suis ahurie, je ne sais plus ou aller et quoi faire. Je n’ai pas la force de faire une simple étude, il faut toujours que j’entreprenne trop et comme cela ne vient pas bien je tombe dans le désespoir. Et à présent c’est un état nerveux... Du reste je ne peindrai jamais, je n’ai jamais, jamais, jamais pu peindre un morceau bien, voilà trois ans et demi que je peins... J’en ai perdu la moitié je l’admets, mais c’est égal... Enfin je suis hors d’haleine; il faut avoir le courage, la volonté de se remettre, cela reviendra doucement. Je vais retourner. Non il faudrait quelque grand coup qui me remette à flot...
A velmi se obávám, že ten velký průlom nemůže být ničím jiným než řadou trpělivého úsilí... Ale pak přichází to hrozné přesvědčení, že to nedokážu, že malovat nebudu. Tak tedy modely!
Et je crains bien que ce grand coup ne puisse être qu’une suite de patients efforts... Mais alors vient cette terrible conviction que je ne pourrai pas, que je ne peindrai pas. Alors modèles !
Vrátíte se přece jen k malování, ale ještě víc zesláblá... A co potom.
Vous reviendrez tout de même à la peinture mais encore plus affaiblie... Et alors.
Pak je lepší zemřít.
Alors il vaut mieux mourir.